„Jakmile si uvědomíte a prožijete smrt, získáte nový přístup k životu,“ říká 75letá Čcho Če-hi, která se nedávného pohřbu zaživa zúčastnila v rámci programu „správného umírání“. Takový program nabízí její pečovatelský ústav. Události se zúčastnily desítky lidí, od náctiletých po seniory. Měli na sobě smuteční závoje, fotili si pohřební portréty, sepisovali poslední vůle a strávili asi deset minut v zavřené rakvi.
Vysokoškolský student Čche Čin-kjo pak uvedl, že čas strávený v rakvi mu pomohl uvědomit si, že na ostatní příliš často nahlíží jako na soupeře. „Když jsem byl v rakvi, ptal jsem se sám sebe, k čemu mi to je,“ prohlásil 28letý muž. Dodal, že po dokončení studií si plánuje založit vlastní podnikání místo toho, aby se ucházel o místo na vysoce konkurenčním korejském pracovním trhu.
„Je důležité se na smrt připravit a poučit se z ní už v mladém věku,“ říká profesor patologie Jo Un-Sil, který o smrti napsal knihu.
Účastníci programu jsou ponecháni v naprosté temnotě po 10 minut. Centrum se snaží si všímat těch, co se v rakvi cítí příliš „pohodlně“, uvádí list The New York Times.
Pohřební společnost Hjowon začala nabízet pohřby zaživa, aby pomohla lidem vážit si svého života a hledat odpuštění a usmíření u rodiny a přátel, říká Čong Jong-mun, který službu vede. Hřeje ho prý u srdce, když se lidé usmíří na pohřbu svého příbuzného. Mrzí ho ale, že s tím tak dlouho čekají.
„Nemáme nekonečně času. Proto si myslím, že je tato zkušenost tak důležitá. Můžeme se omluvit a usmířit se dřív a žít šťastně po zbytek života,“ prohlásil Čong.
Cílem programu je též bojovat s pocity méněcennosti, které vedou mnohé Jihokorejce k tomu, že páchají sebevraždy. Toto téma není v zemi příliš probíráno, což je důvod, proč má země jeden z největších podílů sebevražd na světě.
V roce 2016 v Jižní Koreji připadlo 20,2 sebevraždy na 100 000 obyvatel. To je téměř dvakrát více, než je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) světový průměr.
Čong párkrát odradil lidi, kteří přemýšleli, že by si vzali život. „Vybral jsem si ty lidi, kteří se sami sebe ptali, zda by neměli spáchat sebevraždu a jejich rozhodnutí jsem zvrátil,“ řekl.
Se studentem Čchem poselství o hodnotě jedince pohnulo. „Chci, aby lidé věděli, že na nich záleží, a že kdyby odešli, byli by někteří lidé velice smutní. Štěstí se nachází v přítomnosti,“ říká se slzami v očích.
