„Ve srovnání se západními armádami stále zaostáváme, pokud jde o počet žen v bojových pozicích,“ citovala nedávno izraelská média generála v záloze Jigala Slovika, podle něhož mohou být ženy i v pěchotě. Řada Izraelek mu tleská, jiní jsou ostře proti.
Izrael je přitom jednou z mála zemí na světě, kde mají brannou povinnost i ženy – tedy jen ty, které jsou po dosažení věku 18 let bezdětné a svobodné. V základní vojenské službě stráví dva roky, zatímco muži si musí odkroutit dva roky a osm měsíců. Avšak ve srovnání s muži jsou ženy mnohem více na takzvaných podpůrných pozicích, fungují často jako sekretářky, zdravotní sestry či radistky.
Ne že by předtím Izraelky nebojovaly. Byly už v silách Hagany, předchůdkyni dnešní armády. V roce 1948 během války za nezávislost, kdy právě vzniklý Izrael napadly arabské státy, se však ukázalo, že mít ženy v prvních liniích není zrovna nejlepší nápad, neboť jako váleční zajatci trpí mnohem více. Už jen kvůli tomu, že je u nich výrazně vysoké riziko znásilnění.
Navíc to podle některých vojenských expertů dělá neplechu také v tom, že muži-vojáci se automaticky soustředí na ochranu žen, místo aby se zaměřili pouze na boj s nepřítelem. Problémem v Izraeli jsou také únosy vojáků, stačí připomenout známý případ Gilada Šalita, kterého teroristický Hamas držel od roku 2006 celých pět let. Ani ženám se smrt nevyhýbá, od roku 1948 jich v Izraelských obranných silách (IDF) zahynulo 44.
Prapor Karakal
Přesto jich chce do bojových pozic stále víc. „Proč jsou muži a ženy rozděleni podle pohlaví a ne podle svých fyzických a duševních schopností?“ ptá se například feministická novinářka Anat Saragustiová. Schopnosti a fyzička sice rozhodují o zařazení izraelských vojáků už dnes, ale stále se přihlíží k tomu, kdo je muž a kdo je žena. Řadě Izraelek se stejně jako Saragustiové už nelíbí, že by měly hrát jen druhé housle.
Emancipace už přitom do IDF dorazila. Ještě před čtyřmi lety byla na bojových pozicích tři procenta Izraelek, dnes je to sedm procent a počítá se, že za dva roky bude pro první linie připraveno téměř deset procent žen.
V roce 2000 vznikl prapor Karakal, kde jsou ženy společně s muži. Má název podle pouštní kočky podobné rysovi, jejíž samičky a samci vypadají velmi podobně. Karakal se zúčastnil stahování Izraele z Gazy a zasahoval proti teroristům na hranicích s Egyptem. I když je považován za smíšený prapor, dnes v něm 70 procent tvoří ženy. Nyní už jsou v Izraeli celkem tři smíšené útvary a vzniká čtvrtý.
V ulicích izraelských měst jsou často vidět ženy, které se vracejí od posádky domů a mají přes rameno vedle kabelky také automatickou pušku. Totiž každý, kdo v rámci vojenské služby vyfasuje zbraň, ji musí neustále nosit u sebe, ať má dovolenou, nebo ne. Nejde tedy o sekretářky, ale o ženy, které jsou třeba v jednotkách střežících hranice a podobně.
Jigal Slovik nicméně odhaduje, že až 85 procent vojenských pozic, ve kterých jsou dnes muži, mohou zastávat i ženy. „Ženy mohou létat ve stíhačce, velet lodi,“ říká. Není podle něj důvod, proč by nemohly být třeba také v tankových jednotkách.
Problém s tankem
Jenže právě tank se teď ukázal jako velký problém, kolem kterého se strhla bouřlivá diskuse o nasazení žen v bojových pozicích vůbec. Zejména ortodoxní rabíni jsou proti, počet ortodoxních židů v armádě totiž v posledních letech narůstá. V tanku je málo místa (v izraelských merkavách zhruba 2 x 3 metry), a tak by tam ženy byly s muži příliš blízko u sebe, což se rabínům nelíbí. A jednotku složenou jen z tankistek nelze vytvořit, neboť zase tolik zájemkyň není.
Do české armády chce sto žen měsíčně |
Jsou však i jiné důvody než náboženské, neboť snadným řešením by byly jednotky složené jen z ortodoxních věřících a mužů. Byly provedeny dva testy, jak by ženy v rolích tankistů uspěly, a ukázalo se, že ženám chybí síla. Neunesou granáty, které se v tancích používají. A aby jim někdo pomáhal? Izraelské tanky počítají se čtyřčlennou posádkou: řidičem, velitelem, nabíječem a střelcem. Každý má v boji svých starostí dost.
Nakonec to vypadá, že rozletu žen napříč celou armádou zabrání naprosto přízemní důvod – toalety. „Muži mohou močit do lahve, ale ženy ne,“ řekla listu Jediot Achronot Algazar (armáda nedovoluje zveřejňovat příjmení), která se už čtyři roky stará o tankové odpalovací systémy. Existují sice pomůcky, které by v tomto případě ženám mohly vyřešit jejich problémy, ale pro podmínky uvnitř tanků jsou podle ní nepoužitelné. A ven se jít nedá, protože by hrozilo nebezpečí, že ženu v uniformě někdo zastřelí. A co tedy dělat, když tank uvázne na bojišti na celé hodiny?
Politický fotbal?
Přitom armáda potřebuje více lidí a ve snaze ženy více motivovat jim zejména v posledních letech vychází vstříc. Například Izraelky dnes úspěšně obsluhují bezpilotní letouny. Technickým zlepšovákem se podařilo dosáhnout toho, že není třeba tolik síly, aby letoun dostaly do vzduchu, což i pro muže bylo fyzicky náročné.
Návrh předložený nedávno Knesetu (parlamentu) chce ženám umožnit být ve všech pozicích IDF. V reakci na něj i na emancipaci v armádě začala padat obvinění, že levicové organizace chtějí rozložit armádu zevnitř. V médiích zazněly i spekulace, že v IDF nyní probíhá souboj mezi věřícími a sekulárními Izraelci.
Podle listu Jediot Achronot mají nyní velitelé pěchoty pocit, že se s nimi hraje politický fotbal. „Naší prací je být schopní v bojových silách, nejsme nějakou testovací laboratoří nebo polem, na němž se svádí kulturní válka,“ citoval list jednoho z nich.
Na argumenty, že ženy na bitevní pole nepatří, šokovaně v Knesetu reagovala politička Rachel Azariová s tím, že Izrael dnes potřebuje dobré vojáky, kteří chtějí sloužit i v boji, a těmi jsou teď také ženy. Zaznívají však i jiné hlasy.
„Není důvod, abychom je posílali za tmy do nepřátelských zákopů s nožem v zubech. Máme dost mužů, kteří to zvládnou,“ nechal se slyšet například generál v záloze Avigdor Kahalani. Ve válce podle něj ani tak nejde o fyzičku, jako o psychiku. A ta může hodně utrpět. „Kdyby si dívka prošla ve válce tím, co jsem zažil já, zanechalo by to na ní psychické následky... Nedokážu si představit, že bych viděl ženy zraněné tak, jako byli někteří vojáci.“
