Francouzský prezident Emmanuel Macron není advokátem chudých, provází ho dokonce dědičný (hollandovský) hřích. Přesto se ale na mezinárodní scéně pomalu, ale jistě stává tím, co obvykle označujeme nabubřelým slovem „lídr“. Přesně v duchu, v jakém o něm před rokem psal americký magazín Time. Ten k onomu „vůdci“ tehdy připojil ještě dvě adjektiva: „evropský“ a „příští“. A nezapomněl na podmínečný dodatek: „Pokud dokáže vést Francii.“
7. prosince 2019 15:00
