Alfred Czarnetzki, Nikolaus Blin a Carsten M. Pusch zkoumali pozůstatky koster 7 063 prehistorických a historických jedinců z kosterní sbírky univerzity.
Na kostech ženy bylo vidět několik znaků poukazující na Downův syndrom. Obličejová část lebky je plošší, její mozková část je naopak okrouhlejší. Trizómie 21 způsobuje kromě toho změny lebeční spodiny a zpomaluje kostnatění některých míst lebky.
Ze vzorků vědci usoudili, že Downův syndrom byl před tisíci lety méně rozšířený než v současnosti. Choroba dnes postihuje 0,3 procenta dětí, které se narodily ženám po 35. roku věku. Děti 15letých matek jsou postižené v rozsahu 0,06 procenta.
V halštatském období - starší době železné - dosahoval průměrný věk ženy 20-30 let. Kdyby ženy rodily velmi mladé, dalo by se předpokládat, že Downovým syndromem tehdy trpělo 0,06 procent dětí. Vzorky však ukázaly šestkrát menší frekvenci výskytu onemocnění.
Vědci se proto domnívají, že současné zvýšení počtu případů trizómie 21 zapříčinily jiné rizikové faktory, například kouření nebo antikoncepční prostředky.
