Dnes třiadvacetiletý Mateusz Fijalkowski odjel před dvěma lety na letní brigádu do americké Virginie. Přestože neuměl plavat a anglicky prohodil sotva pár slov, sehnal místo jako pomocník u hotelového bazénu – umýval ho, uklízel jeho okolí a kontroloval složení vody, popsal britský Independent.
Třetí den v práci se však začal chovat podivně. Hádal se s hosty a stále si pro sebe něco mumlal v polštině. Když jedné dívce strhnul náramek a zákazal jí vstup do bazénu, místní plavčík zavolal policii.
Příchozí strážníky Fijalkowski ignoroval a neustále pískal na píšťalku. Dvakrát hodil svůj telefon do mělčiny v bazénu a zase ho vylovil, pak vylezl na věž plavčíka a křičel: „Já jsem plavčík.“ Poté se začal modlit a znovu vlezl do vody. Kráčel postupně do hlubší části bazénu, až se celý ponořil pod hladinu.
Policisté a plavčík pak sledovali, jak se Fijalkowski potopil ke dnu, kde se rukama chytil výpustí. Strážníci nechali plavčíka zasáhnout až po dvou minutách, když se mladík přestal hýbat.
„Policie se dívala na to, jak se topím,“ stěžuje si nyní Fijalkowski, který utrpěl zástavu srdce a dýchání a většinu pobytu pak strávil v nemocnici. Psychiatr mu pak diagnostikoval bipolární poruchu. Závažné onemocnění se projevuje střídavými fázemi mánie a deprese.
Lékařská péče vyšla nakonec Fijalkowského na sto tisíc dolarů (přes dva miliony korun), načež se rozhodl se strážníky soudit, neboť podle něj měli zasáhnout dříve, než ztratil vědomí.
Policisté se však hájí, že by tak sebe a plavčíka vystavili přílišnému riziku. „Když má někdo záchvat, to nejhorší, co můžete udělat, je snažit se s ním fyzicky manipulovat,“ brání své podřízené šéf tamější policie Edwin Roessle a dodává: „Zachránili mu život – nezemřel. Žalovali byste někoho, kdo vám zachránil život?“
