Bohdana Pavlíková o schválení od babičky
Co jste o Lubošovi věděla?
V Šumperku jsem dostala hlavní roli v Ibsenově hře Domeček pro panenky a Luboše angažovali na hostování jako mého partnera. Neznali jsme se, jméno mi nic neříkalo, tak jsem si ho vygooglila. Podle jeho někdejšího zásadního filmu Antonyho šance jsem předpokládala, že uvidím kudrnatého modrookého chlapa, ale dostavil se Luboš už se značnou ztrátou vlasů.
Čím na vás zapůsobil?
Asi tím, že na mě nic nehrál. A měl výhodu, že je o patnáct let starší, protože mně se už jako osmnáctileté líbili zralejší chlapi, nikdy mě nebavili spolužáci nebo moji vrstevníci v divadle.
Kdy vám ho schválila babička?
Když jsem jí řekla, že mám nového chlapa, který je o patnáct let starší, spráskla ruce: „Ježíš, to bude děvkař, dej si na něj pozor!“ Jenže Luboš k ní přijel s kytkou, později jí přinesl na kolena vodu z nějakého zázračného pramene a babička otočila, Luboška si zamilovala. Pro mě to bylo důležité, babiččiny oči jsem brala jako velké semafory.
Bohdana Pavlíková Vystudovala gymnázium a poté tříletou hereckou nástavbu v Šumperku, kde dlouho hrála v tamním oblastním divadle. Televizní diváci ji znají především jako problematickou Jindru ze seriálu Ulice. Má stálé angažmá ve Švandově divadle v Praze. Je bezdětná, s Lubošem Veselým se poprvé potkali při divadelní zkoušce v únoru 2011. |
Proč je fajn mít herce?
Protože hrajeme oba, tak si s Luboškem tolerujeme svoje švary i nešvary a chápeme se, když jeden z nás velmi zaníceně hovoří o nějakém pracovním problému. Takže mně to vyhovuje, já si vlastně nikdy v jiných než divadelních sférách nikoho nehledala.
Jak se vám spolu hraje?
Dobře, nebojím se, že Luboš něco zkazí, spíš si dávám pozor, abych já neuvrhla do nesnází jeho nebo i kolegy, to se stydím a je mi trapně.
(Luboš: Hrajeme spolu hrozně rádi a máme výhodu, že na sebe slyšíme a jsme vůči sobě pozorní. Jednou jsem se spletl a odcházel z jeviště, naštěstí Bohdance bylo hned jasné, že jsem přeskočil asi dvě stránky textu, a tak rychle špitla: Ještě nechoď, vrať se!)
Jaký byl v Kukačkách?
Zatím jsem viděla jen první tři díly, pak pro mě bylo utrpení čekat týden na další díl. Proto jsem si řekla, že tomu jednou věnuju celou noc a podívám se na celý seriál naráz.
(Luboš: Já neviděl vůbec nic. Takže se na to podíváme s Bohdankou společně.)
Na co se těšíte?
Na letní dětský tábor, který pořádám. Začalo to už v šestnácti, kdy mi teta řekla, že potřebuje někoho do kuchyně, postupně jsem povýšila na vedoucí a tak nějak mi to už zůstalo.
(Luboš: A mně taky. Jednou jsem za Bohdankou přijel na dva dny a někde byla vypadlá okenice, bylo potřeba oškrábat brambory, prošťouchnout kanál a zahnat vosy. Od té doby jezdím taky, stal se ze mě kuchtík, opravář a děvečka pro všechno.)
Luboš Veselý o otužování i padáku
Kdy se vám Bohdana zalíbila?
Hned jak jsem ji uviděl. Hrozně se mi líbila už tím, jak přišla na první zkoušku, nespustil jsem z ní oči.
(Bohdana: Lubošek dorazil do šumperského divadla na čtenou zkoušku a zapomněl brýle, takže četl neuvěřitelné nesmysly. My si říkali, panebože, tak tohle nám přijelo z Prahy ukázat, jak se dělá divadlo!)
Luboš Veselý Často se objevuje ve filmech i v televizi, nedávno zaujal jako Terezin otec Rudolf Býček v seriálu Kukačky. Hrál na scénách po celé republice, nyní má stálé angažmá v pražském Švandově divadle. V červnu začne točit sedmidílnou kriminálku, v níž dostal hlavní roli vyšetřovatele. Je dvakrát rozvedený, má dvě dospělé dcery a pět vnoučat. |
Čím vás zklidnila?
Svým klidem. Je přirozená a otevřená, nikdy jsme neměli potřebu mezi sebou soupeřit třeba o to, kdo bude mít hlavní slovo, to jsem zažil ve vztahu poprvé. Taky se mi líbí, že nesnáší křivdu nejen na sobě, ale i na jiných, dokáže se za ně porvat.
V čem je lepší herečka?
Jsem spíš naturščik, Bohdanka je při zkoušení svědomitější, víc přemýšlí a rychleji se učí texty. Navíc má absolutní sluch, takže umí s hlasem pracovat daleko víc než já. Při představení se ale sejdeme na stejné úrovni, jen naše cesty k výsledku jsou trošku jiné.
Jaké profese jste vystřídal?
Kdysi v Brně pro mě najednou nebylo v divadle tolik práce, já byl ženatý, měl jsem dvě děti a rozestavěný barák. Tak jsem odjel dělat do Německa zedníka, potom jsem v Holandsku myl nádobí v restauraci, až jsem skončil na přípravě studené kuchyně. A v Rakousku jsem dělal na farmě, to byla největší dřina. V šest jsem byl v kravíně nebo u prasat, v osm snídaně, do jedné se kmitalo na poli, oběd, zase pole, večer dobytek a pak se makalo na stavbě gruntu.
Kdy si skočíte padákem?
Už na vojně jsem chtěl k výsadkářům, ale nedali mě k nim. V červnu se chodím poklonit do Resslovky výsadkářům, kteří zlikvidovali Heydricha. Potkal jsem tam skutečné výsadkáře a stal se členem chrudimského Klubu výsadkových veteránů. Zvládl jsem tandemový seskok, loni jsem měl domluvené termíny na sólo seskok, ale covid to odsunul.
(Bohdana: Zaplaťpánbu!)
Proč jste se otužoval?
Vzal jsem roli ve filmu Bába z ledu a až potom se dozvěděl, že se v lednu točí plavecká scéna v řece. Když jsem začal v říjnu trénovat, měla voda deset stupňů a mě málem kleplo. Dnes už jsem členem I. plaveckého klubu otužilců Praha a plaval jsem i závody, kdy měla voda něco málo nad nulou.
Která pochvala vás potěšila?
Při natáčení seriálu Kukačky jsem se po letech sešel s panem Petrem Kostkou, skvělým hercem i člověkem. Několikrát jsme si potom volali, Petrovi se seriál líbil a pochválil i mě: „Ty tam docela hezky chodíš, už ses naučil střídat nohy.“ Smáli jsme se oba, je to náš interní humor.
