Koukala jsem, že se vám do fotografování moc nechtělo. Proč?
Filip: Ne že by se nám nechtělo, jen v tom nejsme moc zběhlí, stát před fotoaparátem a pózovat, to nám nejde. Já neumím nabídnout nic extra, takže reaguju na: „Podívejte se sem!“ a hotovo. Můžete namítnout, že jsem herec, takže bych to měl umět, ale před kamerou nebo na jevišti je to něco jiného, tam jde o akci, zatímco focení je statické… Třeba se to jednou naučím.
Michaela: Instruovat, jak se postavit, jak natočit, potřebujeme při fotografování oba. A protože nemáme moc široký rejstřík výrazů, pořád se smějeme – a pak nám říkají, že vypadáme jak reklama na štěstí.
Ale o vás se to skutečně dá říct. Prožíváte ukázkový vztah: chodili jste spolu, pak se zasnoubili a pak vzali. Tak se nedivte, že tak působíte.
Filip: … a my se jako reklama na štěstí skutečně cítíme. Shodneme se téměř ve všem, a když ne, tak nastane ticho.
Michaela: Ano, já mlčím. Nedokážu ty emoce, které se ve mně bouří, dát najevo a třeba i bouchnout do stolu – místo toho to v sobě dusím.
Filip: Zato já bych do diskuse šel, protože vím, že bych Míšu umlátil svými argumenty – ale ona mlčí. Takže tak hodinku dvě počkáme a pak si o tom promluvíme a vyřešíme to. Umíme jeden druhému ustoupit, nakonec se shodneme na nějakém kompromisu, a možná právě proto, že tohle funguje, jsme šťastní.
Dám příklad: je víkend, venku prší a vaše žena se přesto rozhodne jít na výlet. A vy jste, Filipe, proti. Jak to dopadne?
Filip: To je úplná utopie! Protože pokud prší, tak Míša nevylézá z postele, má na sobě celý den pyžamo a je spokojená.
Michaela: Navíc jsem často o víkendech v práci…. Když jsme pak oba doma, stačí nám sedět vedle sebe na gauči a koukat se společně na nějaký dobrý film. Vychutnáváme si zkrátka chvíle, kdy jsme spolu. Oba jsme pořád mezi lidmi, v práci zažíváme spoustu věcí, takže nakonec jsme rádi doma – sami dva.
Mezi vámi je dvanáct let věkový rozdíl, takže Míša jistě mnohokrát zaslechla z televize: „V českém znění Filip Švarc.“ Je možné zamilovat se do hlasu?
Michaela: Je. Určitě ano. Mezi moje oblíbené herce patří třeba Ashton Kutcher, kterého Filip dabuje, a samozřejmě jsem Ashtona vnímala i s hlasem – českým. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jak vypadá herec, který je za ním. Ale je pravda, že když jsme se s Filipem poprvé potkali při natáčení Pevnosti Boyard a mluvili jsme spolu, tak jsem vůbec neposlouchala, co říká, ale vnímala jen barvu jeho hlasu.
Filip: To si vůbec nepamatuju, protože Pevnost Boyard je takový nářez, že jsem toho měl tak akorát. Když jsme se z ní tehdy vrátili, bylo nám řečeno: „Hele, tady na vás čeká reportérka s kameramanem, běžte udělat nějaké rozhovory...“ Vůbec nevím, co jsem říkal, jenom si pamatuju, že jsem na Míšu pořád sahal, abych jí názorně demonstroval, co jsem všechno v pevnosti zažil… MeToo mi snad nehrozí, protože jsem se s ní nakonec oženil, že jo? Po tomhle setkání jsme se potkali až za další tři měsíce na večírku TopStaru, kde jsme byli každý sám v jiném koutě místnosti, až…
Michaela:… moje kolegyně dohazovačky měly potřebu nás propojit…
Filip: Jedna z nich prohlásila: „Vy dva jste takové čisté duše, sedněte si vedle sebe!“
Michaela: A my na to: „Jo, jo, jo…“ ale nebyla to láska ani na druhý pohled, až na ten třetí. Den nato Filip napsal mojí šéfové, jestli by mu nemohla dát číslo na tu blondýnku, se kterou trávil večer.
Filip: Tušil jsem, že se jmenuje Míša. Měl jsem dojem, že jsem si povídal se všemi, ale pak jsem viděl asi dvacet fotek, na kterých jsem něco hustil Míše do hlavy a evidentně se nebavil s nikým jiným. Ovšem když jsem si psal o její číslo, netušil jsem, že ten mobil s esemeskou koloval po celé redakci… Michaela: Všichni si tu zprávu přečetli, až došla ke mně a já řekla: „No tak mu ho dej…“
Reportérka Michaela Široká a herec Filip Švarc se vzali 31. srpna 2019.
A přišlo třetí setkání…
Michaela: Já to pořád brala sportovně. Hned jsem si ho proklepla: „Jak ty to máš – manželství, vztahy…“ a říkala jsem si, jestli ten můj dotazník přežije, dobrý, když ne, tak se nic neděje. Nikoho jsem v té době nehledala, takže jsem to nijak nehrotila.
Filip: Ani já ne, bylo mi dobře tak, jak jsem žil. Na otázky Míši jsem odpověděl, byla mi sympatická, ale jestli ji ještě někdy v budoucnu uvidím nebo neuvidím… Na koleje bych si nelehnul, pokud bychom spolu neskončili. Možná právě proto, že to nebylo násilné, tak to dopadlo, jak to dopadlo.
Michaela: Vtipné bylo, že jsme po kafíčku jeli na večeři a bylo to strašně na pohodu. Filip si dal kuřecí křidýlka, začal se jimi ládovat. A mně to přišlo skvělé, že si na nic nehraje, nesnaží se udělat přehnaný dojem a klidně si před holkou umaže bradu pikantní omáčkou. Když jsme se sešli počtvrté, bylo to jen na chvilku. Seděl s kamarády na pivu, tak jsem ho jen zaběhla pozdravit a povídám: „Musím jít, přijeli za mnou rodiče.“ „Tak já půjdu s tebou!“ Filip na to. „Proč ne?“ A pak to přišlo – když jsme vstoupili do dveří, tak jsem Filipa chytila a říkám: „Ahoj, mami, tati, tohle je můj budoucí kluk!“ Něco takového jsem nikdy neudělala.
Filip ŠvarcPracuje hlavně jako dabér. První hereckou smlouvu za něj rodiče podepisovali v roce 1981, když mu bylo šest let. Brzy se přidalo účinkování v Divadle na Vinohradech a Divadle E. F. Buriana. Vystudoval hudebně-dramatický obor na státní konzervatoři, už při studiích začal pracovat v dabingu. Hostoval v Divadle ABC, moderoval na Fajn rádiu. Dnes se věnuje dabingu, načetl více než dvě desítky audioknih, je staničním hlasem České televize a Fajn rádia a na obrazovce se naposledy objevil v roli sebe sama v seriálu Dabing Street. V soukromém životě je vášnivým amatérským golfistou. |
A po roce a půl přišla žádost o ruku…
Filip: Jeli jsme na výlet do New Yorku a já jsem věděl, že bych chtěl Míšu požádat o ruku právě tam oba máme vztah ke Spojeným státům, Míša tam rok studovala, já tam rád jezdím. Tak kde jinde? Vezl jsem s sebou zásnubní prstýnek, tahal jsem ho v kapse a plánoval jsem, kde k tomu dojde. Až si řeknu: „Teď!“ tak to udělám. A když jsme pak byli v Brooklynu u mostu, tak jsem cítil, že už by to mohlo být ono – ale nechtěl jsem, aby to byl tyjátr, a Míša jistě taky ne. Takže jsem čekal, až se Italové dofotí a zmizí a my zůstaneme sami dva. Až pak jsem vytáhl prsten a zaklekl jsem.
Michaela: Byla jsem v šoku. Mám-li být upřímná, tak jsem se svatbou moc nepočítala – třeba i kvůli tomu, že byl Filip už kdysi ženatý – čekala jsem tedy, že pořadí by mohlo být jiné, třeba nejdřív dítě a pak svatba. Takže jsem byla jaksepatří překvapená a moje reakce byla asi zvláštní, koukala jsem na ten prstýnek a vůbec mi nedocházelo, co se děje. Jenom jsem pořád opakovala: „Jo, jo, jo…“ vždyť ten prstýnek byl hezký! Až zpět mi došlo, co se vlastně stalo.
Filip: A pak přišla svatba, zase rok a půl nato – nebyla do roka a do dne. Chtěli jsme ji koncem léta, a abychom naplnili i svoji představu a mohli pozvat všechny přátele, posunuli jsme ji až na další rok.
Na svatební cestu jste se vydali na Havaj. Proč právě tam?
Filip: Hledali jsme místo, kde jsme ještě jeden ani druhý nebyl.
Michaela: Havaj jsme si vybrali i proto, že je to část Spojených států, kam už se jen tak nepodíváme. Na východním pobřeží jste za devět hodin, to se dá hravě zvládnout i s prckem, až třeba jednou nějaký bude, ale při letu na Havaj strávíte v letadle ještě o dvanáct hodin víc. Navíc máme rádi aktivně strávený čas, třítýdenní válení u bazénu v resortu, to není nic pro nás a Havajské ostrovy slibovaly spoustu zábavy.
Filip: Projeli jsme čtyři ostrovy a můžu říct, že každý je jiný. Předtím jsme ještě byli týden v Utahu a spočítali jsme, že jsme za ty tři týdny vystřídali osm hotelů, deset letišť, pět aut z půjčovny a najezdili jsme skoro čtyři tisíce kilometrů.
Michaela ŠvarcováJeště před maturitou absolvovala odborné stáže v celoplošných televizích a rádiích, v roce2007 začala pracovat jako reportérka na rádiu Frekvence1. Zpravodajství se věnovala také v pražské regionální televizi Metropol. Po absolvování magisterského studia mediálních studií na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze působila tři roky jako česká zpravodajka pro slovenskou televizi TA3 a redaktorka v Českém rozhlase. V současné době už čtvrtý rok natáčí reportáže do společenského pořadu TopStar na TV Prima. |
A nepřišla ponorka ani žádné spory? Být tři týdny spolu nonstop dá asi zabrat.
Filip: A hned dva dny po svatbě! Říkali jsme si: „Hm, to teda bude pořádná zatěžkávací zkouška!“ Nakonec jsme za tu dobu zažili jen jednu napjatou chvilku, bylo to na Oahu v Pearl Harboru, kam jsem se programově chtěl podívat. Míša s tím souhlasila, i když bylo jasné, že ji to zas tak moc nebere. Když jsme pak procházeli ponorkou, ve které je místo asi tak pro jednoho člověka s rukama u těla, tak povídám: „Jé, udělej mi tady nějakou pěknou fotku!“ Jenže jich Míša chtěla udělat asi sto.
Michaela: No on tam pořád někdo procházel a já jsem chtěla, aby na té fotce byl Filip sám, aby měl fakt hezkou památku. Takže jsem k úkolu přistupovala zodpovědně, mačkala spoušť, neustále měnila úhel záběru a kompozici…
Filip: Jenže za mnou se tlačilo šedesát lidí, kteří taky chtěli krásnou fotku! Ale neměli šanci, protože jsem tam stál já! Tak jsem prohlásil: „A dost! Jdeme!“ a zavládlo ticho.
Michaela: Jenže neřekl to tímhle tónem, ale trošku se do toho opřel a to mě překvapilo, protože Filip je kliďas a nezvýší jen tak hlas…
Filip: Oba jsme věděli, že jsem to trochu přepísknul, tak jsme to nechali hodinku vychladnout a odpoledne už byla pohoda. Takhle to u nás chodí.
