Loni uplynulo čtyřicet let od nehody, která vás upoutala na vozík. Vzpomínáte někdy na ty tragické okamžiky?
Tyhle věci z hlavy nikdy nevytěsníte. Ani se s tím, co se stalo, nikdy úplně nesmíříte. Vždyť mi bylo pouhých čtyřiadvacet let. Měla jsem skvěle rozběhnutou kariéru, nabídky ze zahraničí, krásný a radostný život před sebou. Trvá opravdu dlouho, než člověk v sobě najde sílu a poděkuje Bohu za svoje utrpení, protože můj život vůbec není lehký. Přesto se musíte zvednout a jít dál. Snažit se žít tak, abyste měl radost ze života nejen vy, ale i lidé okolo vás.
Jsem velmi vděčná za všechno, co se v mém životě za posledních deset let stalo, a s velkou pokorou se dívám k nebi a říkám: „Děkuji.“
