Ráda mlsáte?
Ráda. Ale ještě než jsem se stala maminkou, když jsem otěhotněla, tak jsem radši měla brambůrky a slané věci. Těhotenství mě hrozně změnilo. Poslední dva měsíce, což taky pak bylo vidět, když jsem přibrala během dvou měsíců asi dvanáct kilo, jsem najela právě na čokolády a Kofila je fakt moje srdcovka. Pamatuju si, že když jsem byla malá, tak právě maminka si ji vždycky kupovala a kousek mi ulamovala.
Říká se, že někdo občas žere jako kyselina. Jak bylo u vás? Bylo to horší v období střední školy při nervozitě, nebo v těhotenství?
Rozhodně v těhotenství jsem žrala, řekla bych spíš jako prase než kyselina. Ale já jsem měla dobré to, že jsem první měsíce jedla jenom jablka. Třeba deset jablek denně a hrozně málo jsem přibrala. Říkala jsem si: To je super. Měla jsem to bříško. No a pak nastalo období posledních dvou nebo tří měsíců, přišly právě čokolády, a to už jsem byla k nezastavení.
Biser Arichtev a Veronika Arichteva (Karlovy Vary, 4. července 2022)
Co vy a diety? Došlo na ně někdy?
Mám hrozně slabou vůli, takže vždycky se do něčeho pustím, co se týče diet, a pak se na to zase velmi rychle vykašlu. Ale je pravda, že jsem asi kvůli nějakému focení hubla. To mě i bavilo, ale že bych si záměrně řekla: Budu držet dietu proto, abych nějak vypadala? Nikdy se mi to nepovedlo. Jídlo je pro mě fakt vášeň, přijde mi strašná škoda se o to ochudit. Prostě ráda jím. Snažím se jíst samozřejmě dobře, ale nechci se omezovat v jídle.
Všechny holky z 3v1 se znáte léta. Když se sejdete, hodnotíte se a poznáte na sobě jisté změny?
Jako že někdo přibral? (smích)
Například, nebo že se někdo „zázrakem“ vylepšil.
Jo, takhle! To asi poznáme. Ale tak hlavně my si to řekneme ještě ve dveřích. Takže ani nemusíme něco poznávat. Já to mám tak, a asi i holky, že když jsme se staly maminkami, tak najednou člověk spoustu věcí přestává řešit. Neříkám tím, že by se ženská o sebe měla přestat starat, ale opravdu to, jestli mám pět kilo navíc nebo míň, asi pro mě už není takový problém jako třeba dřív.
Nikol Leitgeb, Veronika Arichteva a Martina Pártlová
Váš manžel má teď na režisérském kontě nové divácké hity Kukačky a Zlatou labuť. Nelitujete trochu, že jste se tam neobjevila?
(smích) Určitě ne. Jsem hrozně ráda, že se toho můžu účastnit jako divák. My jsme spolu točili seriál O mě se neboj, takže jsme se tam užili až až, protože to bylo hodně intenzivní. Byli jsme opravdu dennodenně spolu na place. Bylo to super. Kukačky jsou moje srdcovka, milovala jsem první řadu. Hltám i druhou, u každého dílu brečím, stejně jako u té první. Říkala jsem manželovi, když jsem viděla první díl, že jsem něj hrozně pyšná, že je fakt strašně dobrý. Prostě je.
Vládne za kamerou pevnou rukou?
To je vzájemné. My se tak vládneme za i před tou kamerou navzájem. Bisi by byl možná rád, kdybych aspoň před tou kamerou poslouchala, ale ani tam se to úplně neděje. Doma to máme stejně, prostě diskutujeme o věcech.
Kdo obstarává, aby byla plná lednice?
Rohlík. Ale ten objednává manžel, protože tam má účet. Nemáme to ale rozdělené, že ty jsi doma, ty se staráš o dítě, já chodím do práce a vydělávám. Pracujeme oba dva. Manžel víc, já jsem víc samozřejmě s dítětem. Ale není to tak, že by si neuměl vyndat prádlo z pračky nebo ze sušičky, že by neuvařil nebo nesáhl na hrnek ve dřezu. Máme to tak, jak kdo je zrovna doma a kdo vidí bordel dřív, tak ho uklidí.
Vidim světlo na konci tunelu.
@biser.a.arichtev
Snad ho viděj i @nejstyl.eu a @ti_architekti protože já už začala objednávat serepetičky.
Ten čas strašně letí. Začal už únor. Můžete zhodnotit, jak jste vkročila do nového roku?
Přiznám se, že leden je pro mě nejmíň oblíbený měsíc v roce, takže jsem strašně ráda, že už skončil. Teď se blížíme víc k jaru, což mám ráda, i k létu. Myslím, že únor, březen, duben, než začne být hezky, se nějak přežije. Do nového roku jsem vkročila s vděkem za rok 2022, protože to byl za nás s manželem, i vzhledem k tomu, co se stalo ve světě a děje, moc hezký rok. Máme malého syna, do toho jsme koupili starý dům, který rekonstruujeme. Jsou to hezké starosti. A těšila jsem se na další rok, to je jasné.
Necháváte na stavbě srdce a ruce, nebo to svěřujete do rukou odborníků?
Necháme tam prachy. (smích) Já nejsem moc kutil. Budu se realizovat až ve chvíli, kdy odejde stavba a já si tam budu moct začít piplat ty polštářky a zařizovat. Na to se moc těším. Je pravda, že manžel by třeba rád přiložil ruku k dílu, ale ten zase nemá čas, protože musí chodit do práce, aby vydělal ty prachy. (smích) Takže tam spíš jezdíme dohlížet, konzultovat a je to neustálé řešení. Každý, kdo stavěl nebo rekonstruoval barák, ví, že to není úplně jednoduchá věc.
