Věra Martinová se ničemu nevyhýbá. Vypráví o zásadních rozhodnutích, o náhlé ztrátě obou rodičů i o tom, že těžkých chvil si prožila daleko víc než těch hezkých, které jsou za odměnu. V rozhovoru pro Magazín DNES mluví bez patosu a stejně přirozeně, jako zpívá svoje písničky.
Už jste se vyrovnala s tím, jak těžce vás a vaši rodinu zasáhla pandemie? Loni na začátku roku jsem finišovala s přípravou nového cédéčka Meritum, které jsem chystala ke svým kulatinám a na které mělo navazovat šedesát pět koncertů. Ten hlavní v pražské Hybernii, kde jsem chtěla desku pokřtít. Měla jsem z ní velkou radost, myslím si, že se povedla. V březnu mi nová cédéčka přivezli a vzápětí nastal lockdown, což pro mě byla rána. I finanční, protože jsem si album poprvé produkovala sama. Všechno se zavřelo a přišla strašná prázdnota. Narozeninový koncert v Hybernii se v průběhu roku čtyřikrát odkládal, až by měl být letos 4. listopadu. To už snad budeme hodně proočkovaní i promoření a ta bestie se toho zalekne.
Zažila jsem doby, kdy jsem si musela pomáhat i antidepresivy, protože jsem měla opravdu těžké problémy, trápily mě panické ataky.
