Synek, Abbasová i Landovi zapózovali s miminky pro dobrou věc

Pět originálních fotografií a čtyři miminka z kojeneckého ústavu se brzy stanou hlavními aktéry charitativní dražby Magazínu DNES a iDNES.cz, jejíž výtěžek pomůže novorozencům bez rodičů. Podívejte se na snímky, které brzy mohou být vaše.

VOJTĚCH DYK A KLAUDIE

"Co bych ti popřál... Aby tě někdo vychoval a vzal si tě za vlastní. Až se tak stane, tak ti přeju, abys v životě dělala jen to, co tě baví, a abys to dělala pořádně. S takovou chutí, s jakou jsi mě dnes počurala."

ONDŘEJ SYNEK A RADIM

"Přeju ti hlavně zdraví, to je nejdůležitější. Pak štěstí, abys ho měl víc než na začátku. Aby sis vychutnal život a nepřemýšlel o tom, jaký si do něj měl start."

LEJLA ABBASOVÁ A ANDĚLKA

"Přeju ti zaprvé co nejdříve rodinu, která se tě ujme. Zadruhé, aby ta rodina byla milující. A zatřetí, aby tvůj život nebyl zasažen žádnými dramatickými událostmi."

MARTHA ISSOVÁ A SYLVIE

"Drahá Sylvie, z celého srdce ti přeju, abys byla zdravá, aby ti do cesty vstoupila milující radostná rodina, abys poznala, co tě baví a dělá šťastnou, a abys našla dobré přátele."

DANIEL A MIRJAM LANDOVI A PAVLÍK

"Přejeme ti, aby ses v životě dokázal prosadit v tom, v čem budeš chtít. A ať sám v sobě najdeš štěstí."

očima fotografky

Autorkou fotografií, které budou k mání na iDNES.cz už 3. února v rámci charitativní dražby, je Nguyen Phuong Thao, která v redakci MF DNES pracuje již řadu let.

"Všechna focení byla velmi rychlá. Věděla jsem, že nemá cenu miminka příliš dlouho trápit. Osobnosti jsem nijak nestylizovala, nechala jsem na nich, jak si miminko chytí. Byla jsem jen tichý pozorovatel. Všechny osobnosti byly ochotné, laskavé. U Marty Issové jsem obdivovala její vnitřní krásu.

Lejla Abbasová byla unesená z toho, že nikdy nedržela v ruce tak malé bílé miminko. Daniel Landa má bohaté zkušenosti s dětmi, malý Pavlík ho ale úplně dostal. Řekl, že bude jasný boxer. Oni totiž mají samé holky. Když Radim Ondřeje Synka počural, tak řekl, že s tím počítal, a nemá s tím problémy. Má totiž stejně starou holčičku. U Vojty Dyka jsem byla překvapena, jak perfektně to s malým miminkem uměl. Klaudie byla drobná holčička. Dyk ji pochoval s takovou jistotou, zkušeností. Uměl ji zaujmout, pobavit. Samotné focení bylo rychlé díky jeho profesionalitě, uměl vystřídat výrazy, uměl být jak něžný, tak i veselý, srandovní. Po focení jsme chtěli udělat radost zdravotní sestře. Tak ji vizažistka nalíčila. Dyk hlídal holčičku, zpíval jí, holčička za chvíli usnula."