Byl vždy galantní a elegantní, stejně jako většina jeho hereckých rolí, fungoval jako chodící kronika a neřeklo se mu jinak než Sváťa. Svatopluk Beneš točil od začátku 30. let až do nového tisíciletí.
Poblíž pražské Flory existoval „herecký rajon“, jak říkával Vlastimil Brodský, který tam bydlel. Směrem ke stanici Želivského žil Radovan Lukavský, kousek dál u Orionky Miroslav Horníček s Lubomírem Lipským, a když jste se pustili směrem k Vinohradské nemocnici, mohli jste navštívit Svatopluka Beneše.
Uvítala vás jeho milá žena Božena a on vás zahrnul „veselými historkami z natáčení“ a vzpomínkami na desetiletí v divadle i u filmu. Většinou se s ničím moc netajil, ale zajímavosti o tom, co se dělo před kamerou nebo poté, když zhasla světla, vyprávěl velmi citlivě a jemně, aby neuškodil kolegům. A tak třeba přiznal roční poměr s o osm let starší Adinou Mandlovou, řekl to však po džentlmensku: „Jako mladíčka mě zasvěcovala do tajů lásky.“
Když se vrátila z emigrace nemocná Adina, patřil mezi první, komu volala a prosila ho o pomoc.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
