V létě vás uvidíme v Hvězdném létě pod Žižkovskou věží. V jaké konkrétní inscenaci?
Právě zkoušíme v Divadle Kalich anglickou hru Návštěva na zabití. Jsme teď v takovém tom největším tvůrčím zápalu. Premiéra je 13. března a s touhle hrou se právě uvidíme i pod Žižkovskou věží.
Říkala jste, že je tam hodně textu, který si musíte zapamatovat. Jak se učíte, když jsou to několikanásobky toho, na co jste třeba zvyklá?
Jsem odjakživa zvyklá se učit neustále. Tím, že to je anglická komedie, je to velmi brilantní. Oni jsou brilantní v té konverzaci, takže to je velmi rychlé a ještě je to napsané tak, že někdy se vám ty slovíčka přehází... Není to úplně přirozená čeština, naše hovorová, je to zkrátka úměrné té dotyčné komedii. Ale učí se mi čím dál tím hůř, to musím říct. Odmalička, už na základní škole, jsem byla hodně nesoustředěné dítě, takže jsem pořád odbíhala. Tu jsem se šla napít, tu jsem se šla najíst, než jsem se něco naučila. Ale člověk se učí celý život. Já mívám čas na to učení až pozdě večer a tudíž je někdy už opravdu ta únava tak veliká, že to do té hlavy neleze.
Máte nějakou rutinu, abyste mozek donutila pracovat a aby ta paměť fungovala na sto procent? Máte třeba rituál a chodíte spát ve striktně stejnou dobu?
Ne. Mám takový rituál, že potřebuji mít klid a být sama. Buď potřebuji extrémně být sama a nic mě nesmí doma rozptylovat, takže se učím až pozdě v noci, když už všichni spí, nebo se naopak někdy ráda učím v prostředí, kde je hluk. Musím si udělat takový okruh samoty a ten mi pomůže v tom, abych se soustředila.
Jak jste si vycvičila dcery, aby věděly, že bude muset být chvíli stoprocentní klid?
Děti si nikdy nevycvičíte, naopak. Já mám pocit, že to vždycky vycítí a vždycky v tu chvíli nejvíc něco potřebují. Ale učíme se doma všichni, každý něco jiného. Takže je to taky hodně o soustředění, motivaci a o tom, že času do premiéry je méně a méně a krátí se nám. Já jsem takový typ herce, který se učí rád během zkoušek. Učím se, když už mám ten text spojený s určitým aranžmá a tím se mi to lépe propojuje dohromady. Nepatřím mezi herce, kteří přijdou na první čtenou zkoušku a už umí text. Učím se za pochodu, tak je to pro mě nejpřirozenější.
Když coby rodič kontrolujete známky, co přijdou ze školy, dáváte dcerám nějaké konkrétní triky na zapamatování si učiva?
U starší dcery to už nedělám, ta je na vysoké škole a ta se učí taky pořád. Ale u mladší dcery je důležitá motivace, myslím si. Motivace a neučit se jenom pro známky. Učit se, protože to člověka trochu zajímá. Ale ono je to v tom věku dost těžké. Já mám pocit, že studenti v určitém věku mají vždycky úplně jiné zájmy, než zrovna to studium. (smích)
U porodu mě rozčiloval Pepův humor, říká Laurinová o Vojtkovi |
Jste neodmyslitelně spjata s televizí Nova, která nedávno oslavila třicet let. Váš byl pořad Do-Re-Mi, mimo jiné samozřejmě. Jak na tu éru devadesátek vzpomínáte?
Moc ráda. Během třicetiletého výročí se člověku vrací spousta vzpomínek. Já jsem zažila na televizi Nova řadu krásných let, Do-Re-Mi jsme s Pavlem Trávníčkem uváděli šest let. Pořad šel pravidelně každý týden, takže to byla spousta odvedené práce a spousta neuvěřitelných setkání s různými lidmi i různými hudebními žánry. A také se spoustou hostů, kteří seděli v porotě. Byl to krásný pořad. Pamatuji si, že když jsem přijala tu nabídku, tak mi to řada mých kolegů rozmlouvala s tím, že jsem herečka, která hraje klasické postavy v divadle a najednou bude dělat komerční pořad. Já jsem si to nenechala vymluvit a jsem ráda. Do-Re-Mi mi přineslo řadu zajímavých setkání a taky mě naučilo určité improvizaci a pohotovosti. Při rozhovorech ta pohotovost musí být.
Sama v životě také improvizujete?
Třeba v kuchyni? (smích) Já si myslím, že člověk improvizuje dost často. Na druhou stranu mám ráda určitý řád a nějaké mantinely. Ale v tom řádu musí být určitá svoboda na tu improvizaci.
Co byste ráda předala ze sebe do života svým dcerám?
To je složitá otázka. Myslím, že výchova je asi úplně to nejtěžší, co můžeme my rodiče zažívat. Nikde není patent na to, jak se to má dělat správně. Člověk se řídí svou intuicí, nebo vychází z toho, co zažil sám jako malý doma, nebo z nějakých svých životních hodnot. Určitě bych chtěla předat smysl pro pracovitost, empatii vůči druhým lidem a hlavně cit. A pak taky smysl pro humor. Ten si myslím, že je v životě hodně důležitý a i horší situace se s ním dají zvládat líp.
7. prosince 2020 |
