Potkali jsme se na výstavě plné artefaktů z vesmírných misí. Co Kristýna Schicková a téma vesmíru a vetřelců?
Já bych to pojala spirituálně. Já na vesmír věřím. Snažím se podle toho i tak žít. Posílám svá přání a prosby do vesmíru a doufám, že se mi vyplní. Myslím si, že se mi to docela daří, mít takovou pozitivní mysl. Něco si přát, vysílat to tam a pak to přijímat v opravdovém životě.
Co se vám naposled povedlo takto zrealizovat?
Myslím si, že poslední takové velké přání byl náš byt na Ořechovce, který jsem si vysnila. Asi před šesti lety jsem si řekla: „Ty jo, tady by se mi strašně líbilo bydlet“. A teď tam bydlíme. Tohle přání se mi splnilo. Byt je i přesně na tom místě, v tom stejném komplexu, jak jsem si vysnila, jak jsem si to přála. I barvičky, které v tom bytě máme. Tak si je teď můžu užívat v reálném životě.
Když jste byli s bráškou Patrikem malí, toužili jste se podívat do vesmíru?
Vždycky jsem si přála letět na nějakou vesmírnou misi a závidím Yemimu, že se může podívat do vesmíru. Letí myslím za dva roky. Měla jsem tu možnost se s ním o tom bavit a říkal, že to je zatím neskutečná práce. Má spoustu různých cvičení, kurzů, přednášek, létá po celé Americe... Hrozně by mě to zajímalo a taky bych si to chtěla vyzkoušet, tak doufám, že třeba jednou tu možnost taky budu mít.
Tipuji, že pro vás bude důležité, aby létaly také ženy kosmonautky.
Já si myslím, že by tam měl letět ten, kdo je na to speciálně vycvičený a kvalifikovaný. Jestli to je žena nebo muž, to už je věc asi druhá. Ale nemyslím si, že by ženám mělo být bráněno v tom, proniknout do vesmíru nebo do jakékoliv sféry a být v jakékoliv sféře úspěšné.
Máte zkušenost, že jste si kvůli nerovnosti platů musela někdy dupnout, abyste dostala zaplaceno tolik, kolik si představujete?
Zrovna v mojí branži, v modelingu, myslím vydělávají víc holky než kluci (smích). Takže já se v tom nemůžu porovnávat. Dělám modelku celý život, tak jsem vždycky byla nad klukama spíš nadřazenější. Většinou se na všechno preferovaly modelky, než modelové.
Kdo se koukne na Milan Fashion Week nebo Paris Fashion Week, tak třeba pochopí to, co jste jednou řekla: „Český modeling není modeling“. Proč to tak vlastně je?
Český modeling není modeling. Nemáme tady tak přísná pravidla, jaké jsou ve světovém modelingu. Tím myslím, že v Čechách nehrajeme moc na to, jaká má holka výšku, míry, váhu a podobně. Na to jsou kritéria ve světě mnohem přísnější a jiná, které ty holky ve světě musí splňovat. Musejí mít disciplínu, musí se naučit žít s tím, když jsou na castingu odmítané a nemůžou si vyskakovat jako nějaké celebrity. Jako to je někdy tady u nás na focení.
Móda z plesu: Schicková a Vignerová s těhotenskými bříšky byly sexy |
Co považujete v módě za práci snů?
Můj dream job byla asi kampaň pro BCBG, když jsem měla možnost být na billboardech v celém Los Angeles. To byl podle mě takový můj největší spotlight, co jsem měla v kariéře v Americe. Také to byla skvělá kampaň pro Anastasia Beverly Hills, kde jsem měla tu možnost být na všech možných billboardech a reklamách od obchodů s kosmetikou po autobusové zastávky. Byly to pro mě nejrychleji vydělané peníze.
Zastavují a oslovují vás lidé na ulici?
Ne. Nestává se mi to ani teď. Zrovna včera jsem byla cvičit a nějaká paní si tam před cvičením četla můj rozhovor v časopise s mojí fotkou na titulní stránce. A já jsem tam pak cvičila vedle ní a nic. Lidé si to takhle nespojí, nestalo se mi to. A v módních kampaních je člověk někdy už opravdu těžce rozeznatelný, protože má třeba extravagantní make-up, nebo nějaký futuristický look. Ne každý smrtelník pak ty lidi v reálu pozná na první dobrou.
V modelingu pracujete už roky, nasbírala jste různé životní zkušenosti. Jak váš život proměnilo mateřství?
Myslela jsem si upřímně, že mateřství mě trochu zbrzdí a dá mě víc do zenu. Přece jen, když jsem se vrátila z Ameriky, byla jsem už tím modelingem, cestováním a tím vším hrozně vyhořelá. Už jsem se chtěla zklidnit, založit rodinu, mít spokojený rodinný domácí život. Musím říct, že po tom, co jsem se vrátila z Ameriky a začala působit na českém trhu, tak se mi to s prací extrémně rozjelo. A zrovna do toho přišly i ty děti. Tím jsem samozřejmě zabředla do nové kategorie „maminky“, takže to mi otevřelo další možnosti a pomohlo mi to v tom se tady etablovat a mít super práci i na českém trhu.
Neuklidilo mě to tedy moc. Ba naopak, mě to ještě víc rozpumpovalo a víc mě to nutí makat, zajistit děti a mít spokojenou rodinu. Dělám pro děti první i poslední. A můžu být vždycky spokojená a klidná jenom tehdy, když vím, že je o ně dobře postaráno. Že chodí do školiček, mají skvělé zázemí, dobré babičky, tatínka... Jenom tehdy se můžu uklidnit a pořádně se vrhnout do práce naplno.
