Chtěla být ilustrátorkou dětských knížek. Kreslila a malovala prý odmala. Nejvíc si zamilovala ilustrace od Heleny Zmatlíkové, Aleny Ladové a obrázky v Karafiátových Broučcích. Hlásila se na UMPRUM, kde to nevyšlo. Nakonec vystudovala obor výtvarná výchova a čeština na Filozofické fakultě UK následovaný dvoutýdenní povinnou „pedagogickou praxí“ češtiny na zednickém učilišti.
„To byl horor. Ale studia výtvarky byla skvělá! Bylo nás pár, měli jsme skvělé pedagogy v čele s pozdějším světoznámým mistrem Zdeňkem Sýkorou, jezdili malovat do plenéru do Krušných hor nebo do Třeboně,“ začíná se svým vyprávěním elegantní, sympatická, půvabná a vtipná dáma, které nikdo neřekne jinak než Maruška Tomsová.
Před pár lety jsem si nechala do tváře „všít“ nit, která mi zanedlouho poté vylezla bradou. Tak jsem ji na chatě odstřihla kleštičkami na nehty a teď mám tvář povislejší než dřív.
