encyklopedie
První, co dopadlo 15. února 1944 z nebe na starobylé opatství Monte Cassino, ležící asi 120 kilometrů jihovýchodně od Říma, byly letáky. Stálo v nich, že záhy budou následovat pumy, a proto by bylo záhodno klášter opustit. Mniši nevěřili měli přece záruky od Němců i Spojenců. V půl desáté začalo bombardování. Nejtěžší nálet na jednotlivou budovu v průběhu druhé světové války. Na klášter spadlo asi 500 tun výbušnin a zahynulo při něm na 250 lidí - většina z nich byli rolníci z okolí, kteří se sem uchýlili poté, co v oblasti začaly vojenské operace. Jedna z velmi významných staveb evropské historie, založená Benediktem z Nursie, zůstala ležet v troskách. Útok na klášter vyvolal vzrušení po celém světě. Americký prezident Franklin D. Roosevelt prohlásil, že klášter byl bombardován, "protože nás odtamtud Němci odstřelovali". Němci však v klášteře nebyli. Už v prosinci 1943 sice nařídil Albert Kesselring, hlavní velitel německých vojsk v Itálii, obsadit pahorek, ale nikoli budovy kláštera, a sdělil to Vatikánu. Ten informaci předal Spojencům. Proč přesto Monte Cassino bombardovali, patřilo až dosud k záhadám 2. světové války. Až letos se válečný veterán sir Rupert Clarke pokusil tajemství odhalit. Tvrdí, že za útok nese odpovědnost britská tajná služba. V knize With Alex at War (S Alexem ve válce), vydané nakladatelstvím Leo Cooper, předkládá verzi, podle níž specialista na odposlech zachytil německý rozhovor v tomto znění: Ist Abt im Kloster? (Je opat v klášteře?) - Ja, Abt ist mit Mönchen im Kloster. (Ano, opat je s mnichy v klášteře). Angličan se domníval, že slovo Abt v rozhovoru neznamená opat, ale že jde o zkratku slova Abteilung (oddělení, oddíl, jednotka). Britská tajná služba z toho usoudila, že i přes všechna ujištění jsou Němci za klášterními zdmi. O něco později odstartovaly spojenecké bombardéry. Pahorek Monte Cassino patřil k takzvané Gustavově linii - jak nazýval wehrmacht obranný pás táhnoucí se napříč celým Apeninským poloostrovem. Německé pozice na 519 metrů vysokém kopci byly zvláště dobře opevněné a boj o pahorek byl mimořádně urputný. Každý metr dobytého území stál stovky lidských životů. Clarkeova verze má ovšem jisté trhliny - především je z druhé ruky; hlavní svědek David Hunt, dlouholetý Churchillův osobní tajemník, minulý rok zemřel. Této tezi odporuje i dlouhodobější příprava bombardování. Spojenečtí důstojníci v Itálii požadovali zničení opatství už řadu dnů před náletem. Jeho neporušenost prý demoralizovala vojáky útočící na německé pozice. Nálet byl z vojenského hlediska velkou chybou. Ruiny se brání snáze než intaktní budova. Ihned po bombardování wehrmacht ruiny obsadil a trvalo více než čtyři měsíce, než je Spojenci dobyli.
První, co dopadlo 15. února 1944 z nebe na starobylé opatství Monte Cassino, ležící asi 120 kilometrů jihovýchodně od Říma, byly letáky. Stálo v nich, že záhy budou následovat pumy, a proto by bylo záhodno klášter opustit. Mniši nevěřili měli přece záruky od Němců i Spojenců. V půl desáté začalo bombardování. Nejtěžší nálet na jednotlivou budovu v průběhu druhé světové války. Na klášter spadlo asi 500 tun výbušnin a zahynulo při něm na 250 lidí - většina z nich byli rolníci z okolí, kteří se sem uchýlili poté, co v oblasti začaly vojenské operace. Jedna z velmi významných staveb evropské historie, založená Benediktem z Nursie, zůstala ležet v troskách. Útok na klášter vyvolal vzrušení po celém světě. Americký prezident Franklin D. Roosevelt prohlásil, že klášter byl bombardován, "protože nás odtamtud Němci odstřelovali". Němci však v klášteře nebyli. Už v prosinci 1943 sice nařídil Albert Kesselring, hlavní velitel německých vojsk v Itálii, obsadit pahorek, ale nikoli budovy kláštera, a sdělil to Vatikánu. Ten informaci předal Spojencům. Proč přesto Monte Cassino bombardovali, patřilo až dosud k záhadám 2. světové války. Až letos se válečný veterán sir Rupert Clarke pokusil tajemství odhalit. Tvrdí, že za útok nese odpovědnost britská tajná služba. V knize With Alex at War (S Alexem ve válce), vydané nakladatelstvím Leo Cooper, předkládá verzi, podle níž specialista na odposlech zachytil německý rozhovor v tomto znění: Ist Abt im Kloster? (Je opat v klášteře?) - Ja, Abt ist mit Mönchen im Kloster. (Ano, opat je s mnichy v klášteře). Angličan se domníval, že slovo Abt v rozhovoru neznamená opat, ale že jde o zkratku slova Abteilung (oddělení, oddíl, jednotka). Britská tajná služba z toho usoudila, že i přes všechna ujištění jsou Němci za klášterními zdmi. O něco později odstartovaly spojenecké bombardéry. Pahorek Monte Cassino patřil k takzvané Gustavově linii - jak nazýval wehrmacht obranný pás táhnoucí se napříč celým Apeninským poloostrovem. Německé pozice na 519 metrů vysokém kopci byly zvláště dobře opevněné a boj o pahorek byl mimořádně urputný. Každý metr dobytého území stál stovky lidských životů. Clarkeova verze má ovšem jisté trhliny - především je z druhé ruky; hlavní svědek David Hunt, dlouholetý Churchillův osobní tajemník, minulý rok zemřel. Této tezi odporuje i dlouhodobější příprava bombardování. Spojenečtí důstojníci v Itálii požadovali zničení opatství už řadu dnů před náletem. Jeho neporušenost prý demoralizovala vojáky útočící na německé pozice. Nálet byl z vojenského hlediska velkou chybou. Ruiny se brání snáze než intaktní budova. Ihned po bombardování wehrmacht ruiny obsadil a trvalo více než čtyři měsíce, než je Spojenci dobyli.
