Jak se vám po narození dcery změnil život?
Radikálně, dítě vyplní tolik mezer v životě. Už mě dokonce ani tolik nebolí tělo, protože mě nabíjí zdravím a energií. Najednou člověka tak nějak víc baví život. Je to krásné být rodičem, doporučoval a přál bych to určitě každému. Jsem rád, že jsme se dokázali i skvěle dohodnout s Bárou, maminkou Aničky, a pokud jeden z nás nemůže, maximálně si s hlídáním dcery vycházíme vstříc.
Když jedete s dcerou na dovolenou, jste zálesák a stavíte si stan, nebo jezdíte do hotelu?
Až tak ne. Buď jsme na chalupě, nebo když jedeme k moři, tak jsme většinou byli v nějakém hotelu, který byl docela dobrý, byla tam polopenze. Jsem spíš na pohodlí. Ale jsem také kluk, který byl dva měsíce ročně na vesnici, takže jsem schopen přežít pod stanem se švýcarským nožem jako Rambo.
Jste velký sportovec. Co vás nejvíc baví?
Těžko říct. Fotbal jsem dva roky nehrál, tam jsem si zlomil kotník. Takže k fotbalu mám teď nějaký respekt. Dřív jsem se ho nebál, teď se ho trochu bojím. Tenis, tam je relativně bezpečno. Čím jsem starší, tak mi vyhovuje kolo a plavání. To není o nějakém soutěžení a je to strašně moc zdravé. Když si zaplavete nebo zajezdíte na kole, tak se pak cítíte dobře. Taky mám rád golf, který jsem hrál už od útlého dětství.
Anička chodí s vámi na kurt?
Já už ji na tenis zkusil, ale nebude na to. To už jsem zjistil, takže to nebudu lámat přes koleno. Je tam jiný pohyb, určitě veliký talent. Ona je v první třídě a skáče dálky jako kluci. Dokonce se umisťuje na druhém místě, celkově, i z kluků. Anička je velice sportovní. Je šikovná na atletiku, strašně ji baví tanec, zpívá, hraje na piano. Takže dobrý, jako otec si nestěžuji.
Jste soutěživý?
Jo, jsem soutěživý, ale soutěžím hlavně sám se sebou. Chci mít dobrý pocit, když třeba v tenise trefím míček forehandem, backhandem, to je jedno čím. Ale že bych potřeboval vyhrávat a získávat nějaké pohárky, to ne. Většinou když někoho hodně porážím, tak mi to začne být líto a začnu to podvědomě kazit, aby také získal nějaké body. Když jsem přesvědčený o tom, že to třeba out nebyl a protihráč si myslí, že to out byl, tak jsem schopen se na tu stopu chvilku jít podívat. Ale to je tak všechno, že bych se nějak hádal, to ne. Nejsem hádavý typ.
Petr Vondráček
Dalo by se říct, že se sportem se pojí i zdravý životní styl. Jak jste na tom? Vítězí salát nad knedlíky?
Já nejsem moc žravý, že bych snědl třeba sedm osm knedlíků. To ne. Když si dám svíčkovou, tak sním tak tři čtyři knedlíky. Jím normálně, trochu se hlídám, abych si dal jednou denně jablíčko a měl nějaké céčko proti chřipce. Ale jinak si dám alkohol, jsem kuřák. Takže zdravý životní styl a já, to nejsou úplně věci, které by šly k sobě.
Takže v restauracích už musíte chodit na zahrádku. Neodpustíte si i tak to cigárko?
Co mám dělat? Když v hospodách musí být všude úplně čistý vzduch, tak budu venku dýchat smog z aut, ty plyny, když bude nějaká koroze. Na chalupě si pak budu u krbu, kde bude praskat dříví, pěkně pokuřovat. Tam mi snad proboha nikdo nic říkat nebude. Mám poloviční plíce, ale přestat kouřit? To ne. Já a cigára, to je pro mě svoboda.
Hrajete v seriálech, v divadle, vystupujete s kapelou. Není toho moc?
V létě jsme s Lokomotivou projeli celou republiku a vystupovali na festivalech. Bylo to krásné, ale náročné. Teď hraji v novém muzikálu Iago Janka Ledeckého, kde se spolu střídáme o jednu roli. Hraji baziliška, který vzbudí v Othellovi umělou žárlivost vůči Desdemoně. Myslím si, že práce není nikdy dost, ale v posledních letech ten čas volna nejraději trávím s Aničkou.
