Občas doma na dcery zakřičím, ale pracuji na sobě, přiznává Petr Jákl

Vysnil si, že vyhraje olympijské hry. V judistickém kimonu se na turnaj pod pěti kruhy nakonec dostal, ale ještě výrazněji pak prorazil ve světě filmu. Petr Jákl je v současnosti zřejmě nejúspěšnější český producent zahraničních snímků. Ve Spojených státech zrovna jeden chystá, režírovat ho bude Mel Gibson.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Kdybyste vyjmenovali deset svých oblíbených hollywoodských herců, je poměrně vysoká pravděpodobnost, že mezi nimi bude alespoň jeden, s nímž Petr Jákl spolupracoval. Ať už jako režisér nebo především coby producent, který však nejprve musel prolomit bariéru „chlapíka odkudsi z východu Evropy“, aby se mu podařilo získat peníze na natáčení.

„Jsem teď ve fázi, kdy mě oslovují noví investoři sami. Opravdu bych to nikdy nečekal, ale je to vše zásluhou kvalitních projektů s velkými hvězdami, k nimž mám nyní přístup. Rozhodně nebylo jednoduché získat si důvěru amerických producentů, trvalo to mnoho let,“ popisuje v rozhovoru pro týdeník 5plus2.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

Ve filmovém světě jste si vyzkoušel všechno možné. Byl jste kaskadér, herec, jste scenárista, producent, režisér. Můžete o některé z těchto profesí říct, že vás baví nejvíce?
Užil jsem si všechno, co jsem kdy dělal, naprosto úžasně, a je těžké říct, co mě bavilo nejvíc. Když jsem si mohl zahrát ve filmech s Vinem Dieselem nebo Anthonym Hopkinsem, tak to pro mě byla tenkrát naprostá euforie, která se nedá ani popsat. Stejně tak když jsem mohl psát, režírovat a produkovat Kajínka, jenž měl nakonec skoro milionovou návštěvnost. A nakonec i režírovat Oscary ověnčeného Michaela Caina nebo produkovat filmy s De Nirem či Al Pacinem. Baví mě zkrátka všechno stejně, protože toto vše dělám s velkou radostí a nepovažuji to za práci, ale za zábavu.

A chystáte něco nového, o čem se třeba zatím moc neví?
Popravdě je toho strašně moc a nevíte o většině věcí. (smích) Ale o těch, o kterých nevíte, zatím mluvit nemůžu. Během léta produkuji pět filmů a na podzim následují další. Teď mám v hlavě asi nejvíc film Flight Risk v hlavní roli s Markem Wahlbergem a režírovaný Melem Gibsonem, kterého strašně obdivuji.

Čím vás zaujal?
Právě jsem se vrátil z příprav natáčení v Las Vegas, kde jsem se s Melem potkal a musím říct, že setkání naplnilo mé očekávání. Dlouhé hodiny jsme si povídali o filmech a o všem možném, doslova mi učaroval. Jen málo velkých hvězd, se kterými jsem se setkal, je tak charismatických. Moc se těším na natáčení a určitě bych s ním rád dělal další filmy.

Které typy filmů jsou vám nejbližší?
Miluji žánrové filmy. Horory jsou moje krevní skupina, ale hodně také thrillery nebo akční snímky. Nicméně dělám i komedie, dramata, romantické filmy nebo jakési hybridy těchto žánrů, jako například akční komedii s Christophem Waltzem a Lucy Liu Old Guy, kterou právě dokončuji. Profesně se tedy nespecializuji na konkrétní žánry, ale scénář a příběh mě musí zaujmout natolik, abych se mu chtěl věnovat.

Nikdy si nepůjčuji peníze. Kupuji jen to, na co mám, říká Petr Jákl

Filmový svět doznal v posledních letech řady změn. Překvapuje vás, že se v současné době točí více pro streamovací společnosti než pro plátna kin?
Filmový svět se mění od jeho vzniku, a tak mě to nepřekvapuje. Snažím se tomu přizpůsobit, ale zároveň se pokouším vždy dělat filmy s potenciálem kinodistribuce. Zatím mě nebaví tvořit rovnou pro streamovací služby, protože se na filmy rád chodím dívat do kina.

Při své tvorbě jste spolupracoval s řadou slavných jmen. Se kterými hvězdami to pro vás bylo nejpříjemnější?
Skvělá spolupráce byla s Johnem Malkovichem, který miluje Prahu, nebo se Samuel L. Jacksonem, Georgem Clooneym či Piercem Brosnanem. Miluji také Tila Schweigera, za nímž jezdím od natáčení Žižky na Mallorcu, kde teď bydlí, a připravuji s ním dva filmy. Vlastně se mi zatím pracovalo dobře se všemi. Nyní se moc těším na Anthonyho Hopkinse, protože se uvidíme po 23 letech od natáčení Bad Company při přípravě filmu Locked, který produkuji.

Manželé Romana Jákl Vítová a Petr Jákl

Asi žádný jiný český producent nebyl a není v zahraničí tak úspěšný jako vy. Prozraďte nám, jak je těžké oslovovat investory a shánět peníze na filmový průmysl?
Na začátku bylo oslovování investorů velmi složité a náročné. Ačkoliv jsem tím strávil spoustu času, mnohokrát to končilo neúspěchem. Časem jsem si ale našel dobré investory, ke kterým se stále vracím. A teď je to ve fázi, kdy mě oslovují noví investoři sami. To bych opravdu nikdy nečekal, ale je to vše díky kvalitním projektům s velkými hvězdami, k nimž mám teď přístup. Rozhodně ovšem nebylo jednoduché získat si důvěru amerických producentů, trvalo to mnoho let.

Vzpomenete si, čím jste chtěl být jako malý kluk? Filmový producent to asi nebyl…
Chtěl jsem být judista a vyhrát olympiádu v roce 2000, protože můj táta byl první český olympionik v judu na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. Proto jsem si olympiádu vysnil také, byl jsem přesvědčený, že se to povede. Tím, že jsem se na ni nakonec opravdu dostal, jsem uzavřel kapitolu svého prvního života, kterým bylo judo. A jestli se mi někdy po něčem stýská, tak je to právě judo. Miluji ho nade vše, v životě mi pomohlo ve všem.

Co pro vás v širším slova smyslu znamená rodina?
Všechno – pohodu, krásu, lásku.

Dává mi smysl podporovat manžela, ne být vidět, říká Romana Jákl Vítová

Z toho všeho, co jste sám zažíval, co byste rád předal svým dcerám?
Každá špatná zkušenost je k něčemu dobrá, člověk se z ní poučí a příště už se tomu vyvaruje nebo se nespálí tolik. Ale nejdůležitější je pro mě heslo mého táty, kterým se celý život řídím: Když nejde o život, tak jde o ho*no.

Dcery jsou ve věku, kdy to s dětmi začíná být vcelku složité. Umíte se udržet v klidu, nebo přenecháváte výchovu na své manželce Romaně Jákl Vítové?
Holky vychováváme oba stejně. Samozřejmě je to v tomhle věku složitější, než když jim bylo pět. Jsem velký kliďas, ovšem je pravda, že se někdy neudržím a zakřičím na ně. Ale vždycky se jim za to omluvím. Cítím to tak, křik je jen moje slabost. Kdybych to řešil v klidu, tak by se vše zvládlo daleko lépe. Takže pracuji i na sobě, ale myslím, že i pro ně je dobré vidět, jak se to dělat nemá a že se člověk má omluvit, když udělá něco, co si myslí, že není správné.

Petr Jákl

■ Narodil se 14. září 1973 v Praze.
■ Česko reprezentoval – stejně jako jeho otec Petr a strýc František – v judu, je desetinásobným mistrem republiky.
■ Účast na olympijských hrách v Atlantě 1996 mu zhatilo až zranění, kvůli kterému nemohl získat poslední bod nutný pro kvalifikaci. O čtyři roky později už do bojů pod pěti kruhy v Sydney zasáhl.
■ Kvůli zdravotním problémům ukončil sportovní kariéru už v roce 2001.

■ U filmu začínal jako kaskadér a herec, coby režisér natočil úspěšné filmy Kajínek (2010), Ghoul (2015) a Jan Žižka (2022).
■ Je producentem zahraničních filmů, spolupracoval s hvězdami jako Samuel L. Jackson, Al Pacino, Michael Caine, Robert de Niro, John Malkovich a mnoho dalších.
■ Jeho manželkou je moderátorka Romana Jákl Vítová, mají spolu dvě dcery.

Vaše žena se úplně stáhla z veřejného života, na akcích ji můžeme potkat jen zcela výjimečně. V rozhovorech jste ale říkal, že s vámi spolupracuje na projektech v jejich začátcích. V čem vám pomáhá?
Romča si čte scénáře a náměty a dává mi na ně zpětnou vazbu, což mi hrozně pomáhá. Také s ní konzultuji herecké obsazení nebo další kreativní věci spojené s výrobou filmu. A pak samozřejmě propagaci, protože dlouho působila jako PR manažerka, a ještě mi stále na mých projektech s PR pomáhá.

Jste velmi vytížený muž, zbývá vám vůbec nějaký čas na koníčky?
Mým koníčkem je rodina a filmy. Obojí miluji, takže nemám pocit, že chodím do práce. Každou volnou chvíli jsem s dětmi, jezdíme na chatu, na dovolené nebo jsme prostě jen doma. A také zajdu rád k vodě. Dřív jsem chodil na ryby, teď už spíš jen většinou koukám, jak chytá někdo jiný. Asi to souvisí i s tím, že jsem posledních pět let vegan.

Pokud byste měl nadpozemskou moc či měl jiné skryté vlohy, co byste nejraději vykonal nebo změnil?
Moc bych chtěl, aby se lidé začali chovat k naší planetě tak, aby nám ještě nějakou dobu vydržela. To se teď opravdu neděje. A to je pro mě hrozně smutné. Nemá cenu čekat, až to vymyslí někdo za nás. Každý musí začít sám u sebe.