Co vám proběhlo hlavou, když došlo k té nehodě? Vy jste na ten film sháněl peníze, ale co kdybyste byl zrovna na place?
Přečetl jsem si to a nemohl jsem tomu uvěřit. Tohle je opravdu šance jedna ku milionu a větší, to je prostě „nestane se to“. No, bohužel se to stalo. Je to obrovská nehoda, tragédie. Přemýšlel jsem, že kdybych byl na place, tak nevím, jestli bych byl schopen jakýmkoli způsobem něco víc kontrolovat. Pravděpodobně ne, protože to mají na starost jiní lidé. Ta zbrojířka. Hlavně v té zbrani nic nemělo být. Já jsem do tohoto filmu sháněl financování, pak bych do toho nastupoval, až když by byl střih hotový. Takže je to vlastně tak, že o tom nemám ani informace, ale jsem nějakým způsobem blízko toho.
Vy jste někdy natáčel se zbraněmi?
Kdysi jsem hrál ve filmu jednoho ze záporáků a můj táta byl šéfem druhé party. Stálo nás tam šest na jedné a šest na druhé straně. Všichni jsme dostali samopaly se slepými náboji a na povel toho našeho šéfa jsme začali střílet do táty a všech jeho lidí. Byli tři, čtyři metry od nás a prostě jsme to do nich stříleli. Byl to pro mě opravdu nepříjemný pocit, zvlášť střílet na tátu. Snažil jsem se mířit vedle, ale samopalem to moc nejde, musí to nějak vypadat do kamery a nikdo z nás nekontrolovat zásobníky. To prostě není naše práce, to je práce někoho, kdo nám tu zbraň dá a komu člověk musí naprosto důvěřovat. Takže obviňovat někoho jiného je prostě mimo.
Podle vás tedy Alec Baldwin za nic nemůže?
Vždycky to padá k člověku, který za zbraň má zodpovědnost a někomu ji podá do ruky. Je to hodně komplikované, hodně nepříjemné. Je mi líto Aleca Baldwina, protože to samozřejmě nese psychicky velmi těžce, ještě navíc tím, že se angažoval proti zbraním a proti Trumpovi, který mu to teď servíruje zpátky. Úplně nesmyslně ho napadá extrémním způsobem. Ale takový je svět a takový je i svět politiky, takže tam se nyní projevuje i tato věc.
Americký herec Alec Baldwin se vzpamatovává z nešťastné nehody, kdy při natáčení smrtelně postřelil kameramanku a zranil režiséra filmu Rust. (22. října 2021)
Hodně působíte v USA. Kdy jste tam naposledy zažil nějaké nebezpečí?
Vždycky, když plavu někde v moři, tak si představuji, že na mě útočí žralok. Tak to mám už od Čelistí. Hrozně moc mi imponují tyto věci, takže to nepovažuji za úplné nebezpečí. (smích) Ale ono to je hlavně o pocitu. V Americe to není úplně bezpečné. Třeba Los Angeles je myslím snad nejnebezpečnější město na světě. Je tam plno mexických a jiných gangů a člověk se musí mít na pozoru.
Už jsem zažil i střílení. Nebyl jsem přímo účasten, ale slyšel jsem to kousíček vedle. Je to divoké město, takže když večer jedete z akce, jste v dlouhé koloně, lidé na sebe volají z auta do auta, sem tam vidíte nějaké auto týpků, kteří jsou potetovaní od hlavy k patě. Někdy i ukazují zbraně, protože je i na veřejnosti nosí na vlastní obranu. Takže pak je dobré volit správná slova. Já jsem se tomu vždycky vyhýbal. Není potřeba zbytečně provokovat.
Na vás si jen tak někdo netroufne, už kvůli vašemu vzrůstu. Je to kolikrát plusem, že si díky tomu třeba snáze dokážete vybojovat peníze na film?
Myslím, že malinko jo. Výška mi samozřejmě byla dána, jako mladší jsem se s tím neuměl popasovat, furt jsem se hrbil a chodil ohnutý. V judu to na začátku byla nevýhoda, nevěděl jsem, jak tělo ovládat, musel jsem hodně zesílit, cvičit, posilovat. Ale postupem času se z toho stala výhoda. V podstatě jsme stejně vysocí s Lukášem Krpálkem, i stejné váhové kategorie.
No a u vyjednávání na filmy mi vždy pomůže zdravé sebevědomí. Člověk musí mít i pokoru a tak dále, a když se to správně vyváží, tak i ta prezentace toho, že je člověk velký, nějakým způsobem trošku pomůže. Lidé pak mají malinko větší respekt a myslím si, že někdy je to plus.
Prý teď fušujete do řemesla Marku Zuckerbergovi a zakládáte novou sociální síť. O co se jedná?
To je něco, co jsem si nikdy nedokázal představit. Nejsem úplně typ na sociální sítě, ale toto mě hrozně baví. Je to síť pro umělce a lidi, co mají rádi umění. Jmenuje se to CrowningArts, jako korunované umění. Člověk si založí profil, a když někdo třeba maluje, nahraje vlastní obrázek a poprosí nějakého malíře, aby mu to ohodnotil. Malíř mu dá jednu až pět korunek podle toho, jak se mu to líbí, a ten člověk pak může říct: Hele od tohoto malíře mám takové hodnocení. Může se tím posouvat v rámci své práce.
Navíc když někdo takto hodnotí, tak by měl i věnovat peníze na charitu. Ta síť je takové hnutí umělců, které vybírá peníze na pomoc dalším umělcům nebo lidem ani ne z umění, ale odkudkoli. Na této síti není a nebude reklama a smí propagovat jenom to umění, jakýmkoli způsobem. Ta platforma je hrozně hezká, hezky vymyšlená, je na stejném stylu jako Instagram a lidi to baví. Následovala nás spousta českých umělců, třeba Hynek Čermák, Hanka Vagnerová, Ben Cristovao, Lucka Vondráčková a další. Myslím, že to je zajímavé, mě to opravdu baví, takže i já jsem tam. Je to příjemné.
