Snímek o Janu Žižkovi je bezpochyby dosavadním režisérským životním dílem Petra Jákla, byť na jeho představení fanouškům i kritikům si ještě musí počkat. Premiéra snímku, v němž se přestaví Ben Foster, Michael Caine, Til Schweiger či Sophie Lowe, je naplánovaná na 8. září.
Na filmu o Žižkovi pracujete řadu let, s finálním zpracováním si dáváte opět na čas. Posouvá tak dlouhá doba snímek správným směrem?
Film už připravuju jedenáct let. Natáčení proběhlo podle plánu, ale covid pak výrazně ovlivnil časový harmonogram dokončení filmu. Strašně už bych chtěl film všem ukázat. Už mě to dost štve, že ho nemůže každý vidět. Tak alespoň všem dokola opakuju, že jde o zrod vojevůdce a že se vše odehrává v roce 1402 před husitskými válkami, ale že tam je vše, co by divák měl o té době a o něm vědět.
5. května 2022 |
Trailery
Sledovat další díly na iDNES.tvMěnil jste významně scénář i v průběhu natáčení?
Scénář jsme významně měnili před natáčením, a to mi vlastně zabralo nejvíce času v přípravách. Chtěl jsem, aby byl historicky co nejpřesnější, a tak jsem spolupracoval s historikem profesorem Čechurou. I kvůli zachování historických faktů jsme scénář hodně měnili. Z mládí Žižky se ale moc neví, takže to bylo opravdu komplikované. Během natáčení jsme už ale měnili spíše jen některé dialogy nebo scény, které se musely odehrávat jinde, než bylo plánováno.
Filmový svět přitahuje, snad každý alespoň na okamžik v životě zatouží být filmovou hvězdou. Co si však myslíte, že je největší mýtus, který o filmařích přetrvává.
Myslím, že skoro vše, co se o nich říká, je pravda. (smích)
A co udělá z průměrného režiséra toho skutečně dobrého?
Když dokáže z herců dostat maximum. Přirozenost herců je pro mě strašně důležitá, a i dobří herci nehrají v některých filmech dobře a jsem přesvědčen, že to je vedením režiséra.
Petr Jákl ■ Narodil se 14. září 1973 v Praze. ■ Česko reprezentoval – stejně jako jeho otec Petr a strýc František – v judu, je desetinásobným mistrem republiky. ■ Účast na olympijských hrách v Atlantě 1996 mu zhatilo až zranění, kvůli kterému nemohl získat poslední bod nutný pro kvalifikaci. O čtyři roky později do bojů pod pěti kruhy v Sydney zasáhl. ■ Kvůli zdravotním problémům ukončil sportovní kariéru v roce 2001. ■ U filmu začínal jako kaskadér a herec, coby režisér natočil úspěšné filmy Kajínek (2010) a Ghoul (2015). ■ Je producentem zahraničních filmů, spolupracoval s hvězdami jako Samuel L. Jackson, Al Pacino, Michael Caine, Robert de Niro, John Malkovich a mnoho dalších. ■ Jeho manželkou je moderátorka Romana Jákl Vítová, mají spolu dvě dcery. |
V loňském roce se všech velmi dotkla velmi tragická událost při natáčení westernu Rust, který jste produkoval. Tehdy herec Alec Baldwin nešťastnou náhodou zastřelil kameramanku a postřelil režiséra zbraní, která měla být rekvizitou se slepými náboji. Jenže nebyla. Jak se s odstupem času díváte na tuto tragédii?
Je to pro mě stále nepochopitelné, jak se něco takového mohlo stát. Já jsem na natáčení nebyl a měli ho na starosti jiní producenti, takže nemůžu přesně říct, jak to bylo. Nicméně jsem přesvědčen, že šlo o lidské pochybení. Je těžké kritizovat někoho poté, co se něco stane, takže se do toho nebudu pouštět. Myslím, že všichni producenti včetně Aleca, co byli za natáčení zodpovědní, si tuhle otázku často pokládají.
Mluvil jste už s Alecem Baldwinem?
Ne. V podstatě jsem to s producenty od té doby neřešil. Nebylo proč, protože to je pouze jejich plná zodpovědnost a mě se to vlastně netýkalo. Já byl zodpovědný pouze za zajištění peněz a pak jsem měl pomáhat se střihem, dokončením filmu a distribucí.
Je film Rust dotočený?
Není a nevím, zda někdy bude. Je to komplikované a tohle rozhodnutí není na mně, ale myslím, že by bylo dobře ho dokončit a nějak se vyrovnat s rodinou zastřelené kameramanky. Tahle rozhodnutí jsou ale především na Alecovi.
Neustále cestujete pracovně po světě, máte vůbec čas na rodinu a na své koníčky?
Mám vlastně plno času na rodinu. V podstatě s ní trávím všechen volný čas a od té doby, co produkuju především americké filmy, tak se natáčení v podstatě nezúčastňuju, až na výjimky, kdy se například chci potkat s herci jako De Niro, Al Pacino nebo když se točí v zajímavých destinacích. Já samotné natáčení nemám rád, ani jako režisér, protože je to velký stres. Miluju ale střižnu, a proto i jako producent se věnuju hodně střihu.
Máte dvě dcery, jaké vlastnosti zdědily po vás a jaké po manželce?
Myslím, že od každého něco. Po mně myslím cílevědomost a humor, po Romče šikovnost a empatii. Ale určitě zdědily i nějaké naše špatné vlastnosti, tak jak tomu už bývá.
Čím vás dokážou nejvíce rozzlobit?
Nejvíc mě naštve, když se někdo urazí. To je pro mě červenej hadr. Oni jdou teď do puberty a cloumají s nimi hormony, takže někdy jsou to zajímavé situace. Naštěstí ale máme v krvi to, že se rychle po každém problému nebo hádce uklidníme a všechno si vyříkáme. To je myslím velmi důležité.
Myslíte, že půjdou ve vašich šlépějích?
No to nevím. Rozhodně je do toho nenutím, ale uvidíme. Starší Sofie dělá atletiku a mladší Elisa teď začala dělat judo. Takže možná trochu jo.
Čím jste chtěl být vy, když jste byl ještě malý kluk?
Chtěl jsem být judistou. Dal jsem si jako předsevzetí vyhrát olympiádu v roce 2000. Ten rok jsem si zvolil, protože se mi líbilo, že je kulatý. Nakonec jsem ji sice nevyhrál, ale opravdu jsem se na olympijské hry do Sydney dostal. Takže to opravdu bylo splnění dětského snu.
Koho ve vás viděli rodiče?
Judistu. Táta byl prvním českým judistou na olympijských hrách, takže to bylo něco, co jsem sice neměl nijak nařízené, ale jelikož jsem tátu strašně obdivoval, tak sem nedokázal myslet na nic jiného než na judo. Mamka to také brala jako samozřejmost, jen po prvním roce, kdy jsem dělal judo a nevyhrál ani jeden zápas, tak tátovi navrhla, že na to asi nemám geny a možná by bylo lepší, abych toho nechal. On jí na to řekl, že mě to dobře utuží.
Pamatujete si, kdy jste poprvé stál před kamerou a jaký to byl pocit?
Poprvé to bylo ve filmu Cesta peklem, který táta napsal, produkoval a i v něm hrál hlavní roli. Bylo mně 23 a byl jsem před kamerou strašně nervózní. Začalo mi z toho dokonce cukat i víčko.
Otec a syn Jáklovi
Kdy jste se rozhodl, že byste chtěl filmy spíše režírovat a produkovat?
To bylo až v roce 2010, kdy jsme nemohli sehnat vhodného režiséra pro film Kajínek. Můj koproducent mi tenkrát navrhl, abych to natočil já. Byl to sice velký risk, ale já měl jasnou vizi a velkých výzev v životě se nebojím, naopak je spíše vyhledávám. Takže jsem neváhal a šel do toho. Přečetl jsem si nějaké knihy, ale stejně jsem se jako vždy řídil svými pocity. Ty nikdy nezklamou.
Co vás kdysi vedlo k natočení filmu Kajínek, který je vlastně portrétem polistopadové doby, organizovaného zločinu a tak trochu i mapováním podsvětí?
Původně nás s tátou zaujal jeho útěk, ale později po prostudování všech materiálů byl ten útěk jen třešnička na dortu. Strašně mě zajímalo propojení policie s mafií, o kterém se do té doby veřejně nemluvilo, což ale film změnil. Pro mě to nebyl film o Kajínkovi, ale o tom celém systému korupce. Výpověď polistopadové doby.
Můžete prozradit, jaké nové téma máte v hlavě? Máte nějaký sen, co byste chtěl natočit jako režisér?
Hodně mě teď zajímá ekologie, udržitelnost a další věci týkající se naší planety. Snažím se pro to udělat co nejvíc, aby lidé nebyli lhostejní, a napsal jsem i námět na film, tak uvidíme. Mým snem bylo natočit středověký epický film, což mi Žižka splnil. Režírování je opravdu hodně náročné, a tak si chci dát chvíli čas a věnovat se rodině, než děti úplně vyrostou a rozutečou se. Teď se soustředím na produkování, což mi nezabere tolik času a energie.
18. listopadu 2021 |
