Petr Jákl zavítal do České republiky. Dá se říct, že jen na skok, protože je momentálně hodně pracovně vytížen ve Spojených státech. Čím konkrétně?
Dokončují se nějaké filmy, akorát šel ven film s Robertem De Nirem a Johnem Malkovichem, z toho mám radost. Dokončujeme také nový film s Russellem Crowem a Liamem Hemsworthem. S Morganem Freemanem pak další film, s Georgem Clooneym… A připravujeme i snímek s Anthonym Hopkinsem. Ten se bude teď točit v nejbližší době. Je toho moc. Se Stephenem Kingem děláme také nový film, je to neuvěřitelné. Já si to moc užívám a vím, že to nemusí trvat věčně. Vždycky, když jedu do Ameriky, vracím se nabitý energií a je mi jedno třeba to, že tady je blbé počasí, protože tam jsem si užil sluníčka dost. A těším se vždycky na to, co bude dál.
Máte letité srovnání, můžete říct, že hollywoodské ikony jsou víc nohama na zemi než leckterý český umělec?
Já bych řekl, že je to dost podobné. Ale všichni, se kterými jsem se setkal pracovně já, stáli opravdu hodně nohama na zemi. Byli fajn, měli v sobě i velkou pokoru, až nečekaně velkou. Michael Caine má dva Oscary a je to tak pokorný člověk! A také tedy mimochodem neuvěřitelně vtipný. Mile mě to překvapilo. Stejně tak John Malkovich. Já si té pokory vždycky vážím. Řekl bych, že sami ani nemají ty hvězdné manýry. Většinou to dělají lidi kolem nich, manažeři a agenti.
Dává mi smysl podporovat manžela, ne být vidět, říká Romana Jákl Vítová |
Máte tedy s herci převážně dobré zkušenosti?
Já s herci mám jenom dobré zkušenosti! Je pravda, že se hlavně zapojuji do financování těch projektů a do kreativních věcí, jako je scénář, výroba scénáře a postprodukce. Natáčení já moc nemusím. Tam se spíš jedu podívat na týden jako na dovolenou, když je to v hezké lokaci. Potkám se s těmi lidmi, pozvu je na véču a je to pro mě takové fajn zpestření mé dost různorodé práce. Mám také rád, když jdu z jednoho filmu hned do druhého. Teď děláme také videohry k Janu Žižkovi. Bude videohra na PlayStation, Xboxy a všechny konzole i PC. Druhá videohra s rozšířenou realitou pak bude na mobilní telefony. To je zase jiný druh práce, při které se odreagovávám. Ale videohry mě mimochodem taky hodně baví.
Petr Jákl a Michael Caine debatují na karlovarské terase o filmu Jan Žižka (22. srpna 2021).
Petře, na co koukají doma vaše dcery? A co třeba nutí i vás konzumovat očima?
To je zajímavá otázka. Ony koukají hodně na Netflix, koukaly třeba na seriál Hra na oliheň. Snažím se dívat s nimi. Říkal jsem jim, aby šly na Žižku raději do kina, na tu jemnější verzi. Pak ale říkaly, že se na to kouknou ještě jednou doma, na tu „tvrdší“ verzi. Myslím, že ve světě dnešních mladých ta drsnost už není vnímána tak jako kdysi za nás. Víc to berou a chápou, že to je film. Jinak mají holky rády takové ty trendy věci, na co teď všichni mladí koukají, jako třeba Stranger Things. Řeknou si o tom v kolektivu a koukají na to pak všichni.
Jak si jako člověk, který je zvyklý na určitý klid tady z České republiky, užijete s vaší manželkou Romanou klidu v Americe?
Je to pro mě opravdu relax. Když tam jedu, obrovsky si při tom odpočinu. Jednou za tři měsíce tam jezdím na dva týdny. Když jede Romča se mnou, tak se zajedeme někam podívat na kolech. Naposledy jsme si v Los Angeles půjčili na Santa Monice kola a jeli jsme se podívat na Venice Beach. Nebo když jsme natáčeli v Kanadě, tak tam Romana se mnou jela za Michaelem Cainem, když jsme natáčeli druhý film, který jsem s ním produkoval. Byla tam zrovna zima a bylo to nádherný. Hrozně si to užíváme. Tím, že máme holky ve věku jedenáct a čtrnáct let, tak jsme vlastně nikde moc sami dva nebyli, vždycky jen s holkami. Teď když jedeme spolu, hrozně si to užíváme. Ale pak nám zase ty holky chybí (smích).
Petře, dáváte si finance stranou na nějaký svůj klukovský sen, který nesouvisí s filmem?
Dalo by se říct, že jsem spořivej a vždycky myslím na budoucnost. Nikdy si nepůjčuji a neberu nic na splátky. Dá se říct, že všechno co mám, na to jsem měl vlastní peníze. Když na něco nemám, tak si to nekoupím. Odjakživa to mám takto nastavené. Protože by mě to stresovalo, mít nějaké dluhy. Kdysi dávno jsem si spořil na hodinky za pět tisíc. Moc jsem je chtěl, tak jsem si na ně uspořil. Nebo na nůž, protože miluji nože. A auto? Já si ho třeba radši půjčím. V Los Angeles jsem si půjčil Dodge Chargera, tady u nás bych se v tom cítil trošku blbě. (smích) Tam jsem si to auto půjčil a hezky se mi v tom jelo. Když jsem o tom přemýšlel, já mám vlastně úplně všechno, co bych chtěl.
