Karolína Cingrošová a Václav Žmolík | foto: Tomáš Krist, MAFRA

Je úžasná, spolehlivá, klidná, poctivá. Po mně, říká o dceři Václav Žmolík

  • 1
Václav Žmolík (63) sice vystudoval práva, ale zlákalo ho moderování, ať už v televizi, nebo v rozhlase. Jeho dcera Karolína Cingrošová (32) se věnuje opeře, ke které měl blízko i moderátor. V rozhovoru pro Magazín DNES oba promluvili nejen o hudbě.

Karolína Cingrošová o hudbě i Francii

Jaká byla vaše cesta k opeře?
Začalo to už v prenatálním věku, protože máma si operu doma pouštěla. Když mi byly asi čtyři, tvrdila jsem, že budu zpěvačka – prý jsem říkala pěvačka. Milovala jsem Báru Basikovou, Lucii Bílou, ale na konzervatoři jsem začala tíhnout k opeře víc a víc.

Jakou hudbu máte ráda?
Pucciniho, Verdiho, Mozarta, ale ráda si dělám výlety i do jiných oblastí. Vystupuju s vokálním swingovým kvartetem, věnuju se španělské zarzuele, což je něco jako česká opereta. Mám ráda taky barokní hudbu. Myslím, že je lepší být víc rozkročena.

V čem jste s tátou stejní?
V důležitých postojích a názorech jsme si hodně podobní. Já jsem v něčem energičtější a lehkomyslnější. Táta musí mít všechno nalinkované, zatímco já se občas někam vrhnu trochu bezhlavě.

Jak vypadá vaše spolupráce?
Táta říkal, že bych se měla naučit moderovat a vystoupení si organizovat. Měl pravdu, teď se mi to hodí. Máme chalupu v Českém ráji, často jsem tam koncertovala, tak jsme si řekli, že uděláme festival. Jmenuje se Hudba z ráje a letos probíhá už pátý ročník. Přijíždějí skvělí hosté, letos například klavírista Ivo Kahánek či Bára Basiková.

Karolína Cingrošová

Karolína Cingrošová s otcem

Po ukončení Pražské konzervatoře vystudovala operní zpěv na brněnské JAMU a hudební akademii Mozarteum v Salcburku. Hostuje v Severočeském divadle v Ústí nad Labem, koncertuje a je dramaturgyní hudebního festivalu Hudba z ráje.

Čím se udržujete v kondici?
Jezdím na kole, cvičím powerjógu, se psem chodíme na procházky. Zpívání je náročné. Když se po představení svlékám, jsou mi šaty kolikrát volnější, než když jsem je zapínala. Sice se říká, že pijeme syrová vajíčka a nedáme si studené pivo, ale to jsou mýty. Mnohem důležitější je udržovat se v kondici a otužovat.

Kde všude jste zpívala?
Do zahraničí jsem začala jezdit s Dětskou operou Praha. Japonsko, Německo, Rakousko, byli jsme v Paříži. Později jsem studovala vysokou školu v Salcburku a nějakou dobu žila ve Francii, takže i tam vznikly vazby, kontakty a vystoupení.

Jaké máte vzpomínky na Francii?
Manžel je lesní inženýr. Dostal nabídku od německé firmy, která měla pobočku ve Francii. Žili jsme tam dva roky, i když já jsem měla hodně koncertů v jiných zemích, tak jsem spíš jen dojížděla. Manžel poznal místní kulturu mnohem intenzivněji než já.

Kde jste se potkali?
Na diskotéce v Lucerna Music Baru. Zašla jsem s kamarádkou na hity osmdesátých a devadesátých let. Zalíbil se mi, já jemu evidentně taky. Ale kamarádka pořád, že už musíme domů, tak jsem si k němu zašla pro číslo. Dal mi vizitku a od té doby jsme spolu.

Václav Žmolík o dětech i právu

Čím jste štval děti?
Kdykoliv jsme někam jeli, prosily mě: „Ne, nezastavuj, neodbočuj.“ Já jak řídím a někde zahlédnu věžičku, hned říkám: „To by mohl být ten a ten zámek, kostel, podíváme se.“ Ovšem teď jsou z obou nadšení výletníci, takže jsem, myslím, zasel dobré sémě.

Václav Žmolík

Václav Žmolík na Reprezentačním plese Českého rozhlasu (Praha, 4. března 2017)

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale zlákala ho novinařina. Působí v České televizi, v Českém rozhlase a věnuje se moderování. Jeho nejznámějším dílem je televizní a rozhlasový cyklus Po Česku. Napsal osm knih, poslední je letošní Krajinou vína 2, která vznikla podle stejnojmenného televizního pořadu.

Kolik míst jste navštívil?
Já to vždycky násobím. Po Česku se vysílá dvaadvacet let, dlouhé roky to byl týdeník. Plus minus přes tisíc míst, kde jsem natáčel. Teď vysílám na Českém rozhlasu Dvojce skoro denně z nějakého místa nebo o nějakém vyprávím, takže sahám do svého bohatého cestovatelského archivu.

Na co se vás často ptají?
Na besedách lidi zajímá, kde jsem ještě nebyl. Samozřejmě se dají objevovat nová místa, vždyť naše země je krásná. Ale mě baví vracet se. Někdy žasnu, jak se nějaké místo za deset dvacet let proměnilo k lepšímu.

Proč nejste právník?
Práva jsem vystudoval v době, kdy nebylo snadné dostat se na humanitní obor. Novinařina mě vždycky lákala, tak jsem to zkusil v rádiu. Když jsem nastoupil, vzpomněl jsem si, že jsem už na základní škole dělal rozhlasové vysílání.

Jaký máte vztah k vínu?
Televizní pořad Krajinou vína měl dobrý vliv. Propil jsem se, už poznám kvalitu. Suché bílé, to je moje. Piju skoro výhradně vína českých a moravských vinařů. Ovšem protože Karolínin muž má ve Francii přítele vinaře, máme zdroj i tam.

Proč máte rád Český ráj?
Jsem hrdý Pražák, bydlíme na Vinohradech. Druhý domov jsme našli v Českém ráji. Pořídili jsme si tam před lety starou chalupu a všichni si ten kraj zamilovali. U mě ani tak nejde o to, aby místo bylo malebné, důležitější je, koho potkám. V Českém ráji jsem našel kamarády, kterých si vážím.

Co vaše cesty do zahraničí?
Byl jsem skoro na všech kontinentech. V mládí jsem natáčel pro Českou televizi z různých míst a moc mě to bavilo. Jak se svět globalizoval, cestování mě láká míň. Nebaví mě obdivovat mrakodrapy a obchodní centra. Ale jsem jachtař. Rád se proháním po moři pod plachtami. Hlavně tedy na Jadranu, jako všichni Češi.

V čem je Karolína po vás?
Je úžasná dcera. Spolehlivá, klidná, poctivá, samé krásné vlastnosti, které jí i sobě přisuzuju. K hudbě taky nemám daleko, maminka mě vodila po operách, tak jsme se s manželkou dětem snažili tuhle cestu otevřít. Karolína se tímto směrem vydala.