Vladimír Kořen o dětech, škole i nehodách
Jaká byla vaše cesta za katedru?
Jel jsem do školy vyzvednout těhotnou manželku a na chodbě mi pan ředitel hned hlásil, že je v personální nouzi. Tak jsme si plácli. Věděl, jak pracuju s dětmi, protože jsem chodil už dřív k manželce do hodin vyprávět o přírodě. Jinak trochu bojuju s tím, že nejsem úplně trpělivý. Děti někdy dokážou být hodně živé nebo třeba něco nepochopí a já musím hledat cestu, jak jim látku vysvětlit.
V čem se s Martinou lišíte?
Jsme úplně opačné typy. Já městský extrovert, ona vesnický introvert. A zatímco Martina krásně zpívá, mně dokonce na základce zakázali zpívat hymnu.
Jak děti přijaly bratříčka?
Třeba Karolína se stydí s kočárkem, protože lidi si často myslí, že vozí svoje mimčo. Dostal jsem nápad, že bych jí vyrobil cedulku: To je maminky. Ale tu taky nechce. (směje se) Ale vážně, všichni jsou z něj nadšení.
Vladimír Kořen Provází pořadem Zázraky přírody. Roky pracoval jako redaktor zpravodajství České televize, věnoval se vědě a přírodě. Za svoji práci získal cenu Česká hlava. Od loňska učí na 3. ZŠ U Říčanského lesa fyziku, přírodopis nebo občanku. Na Karlově univerzitě vystudoval žurnalistiku se zaměřením na politologii. S rodinou žije v Říčanech, kde byl deset let starostou. |
Na co jste se vrhl?
Začal jsem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy studovat ochranu životního prostředí. Zkusil jsem si přijímačky a vzali mě. Takže je ze mě vysokoškolák. Jsem v prváku a moje nejstarší dcera taky. A ještě si udělám pedagogické minimum.
Jaký máte vztah k Bohu?
Jsem věřící. Myslím, že existuje něco, co nás přesahuje. Podle mého máme dostatek signálů, že patříme do nějakého širšího komplexu a záměru. Řekl bych, že je až nemožné, aby všechno kolem života byla náhoda.
O čem uvažujete?
Že bych napsal knihu. Zkouším psát povídky. Třeba je někdy někdo odvážný vydá a někdo ještě odvážnější koupí. Mám ale strašně málo času. Chtěl bych se psaní věnovat víc. Stejně jako třeba filatelii, ke které mě jako kluka přivedl dědeček. Místo toho dávám přednost odpolednímu šlofíku.
Kolik máte na kontě nehod?
Teď jsem na číslovce 45. Ale ne za všechny můžu a žádná nebyla vážná. Jenom jednou do nás napálil protijedoucí řidič a manželka utrpěla tříštivou zlomeninu krčního obratle. Já se za volantem rád kochám a jsem nepozorný. Jednou jsem třeba až příliš zaujatě sledoval, jak prořezali mez.
(Martina: Když s ním jedu, před každou křižovatkou křičím: Autóó. Jdu mu tím trochu na nervy.)
Co vám zvedlo sebevědomí?
Když jsem v rámci Zázraků přírody slanil žižkovskou věž. Bojím se výšek a tady si režisér navíc přál, abych to dal tváří dolů. Teď chystáme pokus, kde půjde ještě o osmdesát metrů víc. Snad to dokážu.
Martina Kořenová nejen o seznámení
Jak jste se poznali?
Přišel na kolej za kamarádem a já tam pořádala šachové večery. Měl vlněný svetr a byl hrozně vysmátý.
(Vladimír: Zrovna měla rozjetou simultánku, tedy partii proti vícero soupeřům. Jedním jsem pak byl i já. Byla to jedna z mála partií, kterou jsem vyhrál. Převrhl jsem totiž víno na šachovnici a úplně ji tím rozhodil.)
Byla jsem ráda za odvetu, tu jsem vyhrála. Pak už to šlo docela rychle.
Martina Kořenová Nyní je na mateřské se synem Vladimírem, který se manželům narodil loni jako čtvrté dítě. Mají ještě Magdalénu (20), Karolínu (17) a Václava (13). Předtím učila žáky na prvním stupni na stejné škole jako Vladimír. Je vynikající šachistkou, dosáhla četných mezinárodních úspěchů. Hraje za německý klub Rodewischer Schachmiezen. |
Čím si vás získal?
Bylo vidět, že je s ním zábava. Ale úplně nejvíc mě dostaly jeho nádherné modré oči. Ty mě fascinují dodnes. Když jsme se po několika týdnech chytili za ruku, věděla jsem, že spolu budeme žít, mít děti.
Jak prožíváte mateřskou?
Hodně. A jako prvorodička, protože jsem všechno zapomněla. (směje se) Vladimírek je naše první dítě, které má dudlík. U předchozích tří jsem se řídila radou, že ubližuje zubům. Taky ho odmítáme budit kvůli jídlu. Jsem ráda, že jsem mohla jako těhotná zažít dnešní supermoderní dobu. Když jsem viděla ty moderní přístroje a postupy, nestačila jsem se divit.
Co dělají starší děti?
Majda studuje obor teritoriální studia na Univerzitě Karlově. Pořád se ještě rozhlíží, každopádně je nesmírně pracovitá. Je modelka a k tomu dělá na hotelové recepci. Karolínka je na oděvním návrhářství, pořád kreslí nějaké návrhy. Myslím, že má velký talent. A Vašík hraje nádherně na saxofon, ale zatím netuší, co by chtěl dělat.
Proč jste učitelka?
Jsem z velké rodiny z podhůří Orlických hor.
(Vladimír: Tam snad neexistuje vesnice, kde by neměla příbuzné.)
Vždycky jsem si ráda hrála s bratranci a sestřenicemi. Sama od sebe jsem se ptala, jestli někdo nepotřebuje někoho pohlídat. Na učitelství na prvním stupni mě baví, že se tam prolíná hrozně moc věcí a člověk si v podstatě hraje.
Jak často hrajete šachy?
Teď zas tolik ne, doma se jim do toho moc nechce.
(Vladimír: Protože to nemá cenu.)
Když jsem byla těhotná, hrála jsem na internetu třeba do čtyř do rána. Brzy snad budu zase jezdit do Německa, kde hraju už od sedmnácti, jsem tam nejdéle hrající cizinkou.
Co si nenecháte ujít?
Jsem velká tenisová fanynka. Když se hraje třeba Australian Open, nařizuju si budík.
Pod čím jste podepsaná?
Připravuju úlohy do velké žákovské matematické soutěže Pangea. Dvakrát ročně musím vždycky zhruba za měsíc vymyslet patnáct až dvacet úloh na určité téma.
