Vedli jsme ho v souladu s výchovou samurajů, říká maminka Miraie Navrátila

  • 11
Zpěvák Mirai Navrátil (29) má dva mladší bratry. Proto jeho maminka Mami (59) říká, že se těší na budoucí snachu, aby se jí splnilo přání mít v rodině holčičku. Oba v rozhovoru pro Magazín DNES promluvili nejen o hudbě a Japonsku.

Mirai Navrátil o koncertech i rodině

Jaká je maminčina rodina?
Dědu z maminčiny strany jsem už nezažil. Babička byla optimisticky naladěná žena. Měla vždycky velkou radost z našich návštěv. Vzpomínám, jak mě brávala po návštěvách a sousedkám hrdě vysvětlovala, kde v Evropě leží Česko, odkud pocházím. 

V čem jste po rodičích?
To vážně netuším. Zeptáme se mamky... Co jsem po vás zdědil?
(Mami: Po taťkovi jsi typ never give up mind – nevzdáváš se, neutíkáš od problému, oba jste cílevědomí.)
Pravda, výraz „nejde“ u táty neexistuje, tím mě asi inspiroval. Takže ne Zátopek, ale taťka!
(Mami: A po mně máš laskavou povahu.

Jaká bude z maminky tchyně?
Doufám, že budou kámošky. A že si budou chtít přirozeně rozumět.
(Mami: Jestli si jednou vybereš tu pravou, splní se mi sen mít v rodině holčičku. Zajít na kávu, na nákupy, to s vámi kluky nešlo.

Mirai Navrátil

Mirai Navrátil během čtvrtého večera StarDance XI

Jako zpěvák a frontman kapely Mirai už složil pěkných pár hitů. Na 15. září a 13. října chystá velké koncerty v pražské O 2 areně. Kdyby se nevydal hudební cestou, byl by nejspíš advokát, chybí mu jen advokátská zkouška. „To bych se ale musel na půl roku odstřihnout od kapely. Moc nevěřím, že se k právu vrátím, ale nikdy neříkej nikdy.“

Jak jste vyletěl z hnízda?
Mimo domov bydlím od vysoké v Brně. Místo klasického kolejního života jsme s i s kamarády pronajali byt, takže to bylo jedno velké mejdlo. Ideální model: v neděli večer odjedete od rodičů a ve čtvrtek večer po poslední přednášce se vracíte domů doplnit zásoby. Ale úplně poprvé jsem dočasně opustil domov už v éře standardních postpubertálních neshod s tatínkem, kdy jsem přespával na zkušebně u přímotopu. 

Jaký byste byl právník?
V koncipientském období jsem si nosil práci v hlavě domů. V běžném provozu si advokát asi vypěstuje hroší kůži, ale já těch případů neměl tolik a každý jsem bral za svůj. Asi bych nerad dělal klasickou spornou agendu. Třeba by mě bavilo obchodní nebo autorské právo související s uměním?

Proč přidáte druhý koncert?
Koncert v O2 areně jsme plánovali už dlouho, ale covid posunoval termíny. Ze zkušenosti s podzimními vlnami z posledních dvou let jsme pragmaticky zvolili 15. září. Po vyprodání haly jsme měsíc a půl odpovídali fanouškům, na které se nedostalo, že bude něco i příští rok. A v tom se uvolnil termín 13. října. Řekli jsme si, že do toho půjdeme, i když po prvním koncertu musíme scénu zbořit a za měsíc ji stavět znovu, nákladově je to peklo. Ale děj se vůle boží. 

Na co se ještě těšíte?
Na návrat do životního stylu před covidem, kdy se jezdí na fesťáky, po koncertech si dáte drink a pokecáte s lidmi z dalších kapel. Na obnovení kontaktů se těším moc. A těším se, že si najdu čas na cestování, chtěl bych psát písničky po Evropě, brzy mě čeká autorský čtyřdenní výlet do Dánska.

Mami Navrátilová o hudbě i Česku

Co Mirai a jeho hudební začátky?
Že by to dotáhl až na profesionální úroveň, to by mě nenapadlo. Myslela jsem, že hudba by mohla být jeho víkendovým koníčkem vedle práce. Už na gymplu mě ale překvapil krásnou písničkou, kterou složil. A líbily se mi i další písně, které mi dával poslechnout čím dál častěji.
(Mirai: Mamce se líbí všechno.)
Kdyby se mi něco nelíbilo, řekla bych ti to.
(Mirai pobaveně: Ale ještě nikdy se to, děkuji, nestalo.

Mami Navrátilová

Mirai Navrátil a jeho maminka Mami Navrátilová

Do Česka přesídlila s manželem Zdeňkem v červenci 1994. Žijí ve Frýdku-Místku, kde její muž podniká a vede mládežnický basketbalový klub Basketpoint. Deset let učila japonštinu mimo jiné na Ostravské univerzitě. Vedle Miraie vychovali s manželem dva mladší syny. „Maxmilián studuje práva, vyniká dobrou pamětí a nebojácností, je sportovně adrenalinový typ. Benjaminovi je sedmnáct a je šikovný na basket.“

Na co je ještě šikovný?
Na sporty, při kterých se používají rakety a pálky: tenis, ping-pong. Šel mu i klavír, párkrát se zadíval do not a věděl. Ale nějaké etudy, Bach, Mozart, to ho nebavilo. Museli jsme ho nutit pod pohrůžkou, že když nepůjde do hudebky, nebude tenis. Vedli jsme ho v duchu kulturní a sportovní všestrannosti v souladu s výchovou samurajů.
(Mirai: To jsem nevěděl, že na klavír hraju v rámci samurajské výchovy!)

Jak jste mu vybírali jméno?
Mirai se narodil v Japonsku v době úvah, v jaké části světa se jednou usadíme. Proto jsme hledali jméno mezinárodně znějící. Manžel vybral pár českých jmen, zda by mohla znít i japonsky. Pak jsem zkoušela já japonská jména, která by mohla vyznít česky, až nás zaujal Mirai. V japonštině má i úžasný význam – budoucnost. Pro holčičku jsme měli vybrané jméno Aia. 

Kdy chodíte na koncerty?
V době Miraiových začátků před deseti lety jsme s rodinou nevynechali žádný. Tenkrát na něj chodívalo jen pár lidí, třeba deset. Ale cítila jsem, že ho to baví a že ho musím podpořit. Dnes, když vidíme ten velký zájem, už můžu častěji přenechat místo jiným. 

Kde jste poznala manžela?
V Japonsku jsem jako materiálová designérka musela několikrát do roka zaletět na pobočku do Hong-Kongu. Proto jsem si chtěla zlepšit angličtinu, přihlásila jsem se na jazykovou školu v Londýně. A právě tam jsem v roce 1990 poznala Zdeňka. 

Jaký je rozdíl mezi Čechy a Japonci?
Umíte sdělovat i nepříjemné věci napřímo. V Japonsku je slušností zvažovat, abychom se někoho ani náznakem slovně nedotkli, proto často místo odpovědi mlčíme. 

Jak jste se sžila s Českem?
Klasický kulturní šok jsem nepocítila, měla jsem už zkušenost s evropskými zvyky ze studijního pobytu v Londýně. V čerstvě postkomunistickém Československu jsem ale byla v šoku z omezeného výběru v obchodech, z opadaných omítek na domech... Připadala jsem si napoprvé jako v černobílém filmu s lehce kafkovskou atmosférou.

23. prosince 2021