Lepší je vyhořet než se stěhovat.

Neznám

Myslim ze tento syndrom v mensi nebo vetsi mire potka kazdeho z nas, a urcite ty nejkrusnejsi casy nas obrni a posili - i presto ze kdyz se vam to deje, to takto nevnimate. Prosla jsem si velice tezkym obdobim, kdy jsem nevidela cestu ven a jsem vdecna za vsechny kamarady co me neopustili a pomohli mi najit cestu ven z te slamastiky...Zadne leky, laska o nadeje. No a dnes jsem velmi vdecna ze jsem kde jsem, a pokud vidim ze nekdo v mem okoli tape a ztraci pudu pod nohama, snazim se byt tim nejlepsim pritelem ja, protoze nic neni horsi nez ten pocit, ze jste na to vsecko sami.

Krásně jste to napsala, mně osobně to mluví z duše . Také jsem si tím prošla, a i když je to lepší (a také jsem to zvládla bez antidepresiv), pořád balancuji na hraně (protože některé okolnosti vytvářející napětí nezmizely). A opravdu mě drží a držel nad vodou pocit, že mám kolem sebe dobré lidi, kteří mě mají rádi a mohu se o ně opřít, že v tom zkrátka nejsem sama.

Fakt nebudu litovat ani obdivovat úspěšného člověka co se mohl stáhnout a věnovat se sám sobě. Když kolem vidím hromady lidi co mají stejný problémy, nemaj tu možnost někam zalízt a pomalu se z nich stávají trosky bez možnosti s tim cokoliv dělat. V podstatě to není ani inspirace

A proč? Protože je úspěšný?

Ona toho svého úspěchu využila nikoliv ke svému prospěchu, ale k prospěchu onkologicky nemocných dětí. Ano, máte pravdu, mohla "se stáhnout" a na ty děti se vykašlat...

Měla jsem osm dětí, tak jsem šla za doktorem pro antikoncepci. Doktor se spleť a předepsal mi antidepresiva. Teď mám děti jedenáct a je mi to úplně jedno