Děláme spolu rozhovor na pódiu, kde se natáčí 7 pádů Honzy Dědka. Jste milovníkem podobných pořadů?
Ne. Jako divák se tedy někdy rád podívám, když je talkshow zábavná a když mě zajímají ti lidé, co tam vystupují. Ale jako účastník se neúčastním vyloženě rád. Pozvání si vážím, proto jsem ho také přijal. Ale… (smích) nechtělo se mi.
Bojíte se zákeřných otázek?
Nebojím, nebojím. A hlavně, Honza Dědek na mě nepůsobí jako zákeřný člověk. Takže ani žádné zákeřné otázky nečekám.
Vzpomenete si, jaká byla vaše úplně první práce a role?
Před kamerou byla asi úplně první role v České televizi. Jmenovalo se to Elektro, má lásko. Režíroval to pan Věrčák. Hráli tam pan Kanyza, paní Švandová, Eva Salzmannová. To si pamatuji. Myslím, že jsem hrál Oresta.
Býval jste, nebo dokonce doposud jste trémistou?
Jsem. Býval jsem a stále jsem.
Karel Dobrý se synem Cyrilem:
Je to taková ta dobrá tréma, co vás vybičuje k co nejlepšímu výkonu?
Někdy je tréma úplně paralyzující. Nemyslím si, že tréma je vůbec dobrá v jakékoli podobě. Když to člověka úplně nezkroutí, tak to samozřejmě může nějakým způsobem pomoct, že je pak herec takový vybičovanější, jak jste říkal. Ale mě to tedy škodí. Já mám radši, když vlastně sám na sebe zapomenu a splynu s rolí a neřeším sám sebe. Když se řeším, je to známka toho, že něco úplně není dobře.
Zažil jsem už delší dobu bez hraní, než je tato, říká Karel Dobrý |
Je horší zažívat trému v divadle, nebo před kamerami?
To je otázka. V divadle je nejhorší čekání, když má člověk před premiérou, ještě to nezačalo a člověk už se může zbláznit. A pak, když už to běží, tak to tak hrozný už není. U filmu to zase může být problém, když si člověk není úplně jistý v kramflecích a natáčí se velká scéna, kde je hodně komparzu a třeba i vážených herců a velkých hráčů společně. Jsou tam velká jména a ten záběr je hodně drahý. A když člověk najednou ztratí půdu pod nohama... To je samozřejmě právě ta tréma, která může hraničit až s paralýzou.
Váš syn Cyril je také hercem. Když vám oznámil, že se tomuto řemeslu bude věnovat, zapochyboval jste třeba, že si vybral to nejtěžší, co mohl?
Já jsem si nepřál, aby to dělal. Protože vím, co všechno s tím souvisí a vím, jak moc se člověk furt šťourá sám v sobě a že to pro život není to pravý ořechový. Herec prostě není v životě klidný. Není to povolání, které by vedlo k nějaké harmonii a klidu. Z toho důvodu jsem si nepřál, aby tu práci dělal. Ale Cyril je taková povaha, že co mu řeknu, to udělá úplně naopak. Takže tak to bylo i tentokrát.
Díky tátovi a jeho jménu to mám jednodušší, tvrdí herec Cyril Dobrý |
On se ale zvládl prosadit. Dokonce jste společně i fotili módní kampaň. Jaká to pro vás byla zkušenost?
My jsme toho spolu dělali víc. Kromě módní kampaně jsme se také potkali na natáčení Skleněného pokoje v Brně a natáčeli jsme na Slovensku s Marianou Čengel Solčanskou. Takový česko-slovenský koprodukční projekt, který teprve bude v kinech, film se jmenuje Služka. Tam mi Cyril hraje nepřiznaného utajeného syna. V druhém plánu tam odtahuje dekoraci i brácha Diviš, tak si zahráli oba kluci v jednom obraze. S Cyrilem mě to baví, mám vůči němu samozřejmě také výhrady, ale spíš technického rázu. Že bych jako rodič hodnotil svého syna, to ne. Ale strašně mu držím palce. Myslím si, že je odvážnej a statečnej, že se do toho tak pustil.
Nezdáte se být hercem, který by se honil za mamonem a zaprodával různým reklamám, jako to dělají mnozí jiní. Přemýšlíte někdy nad tím, kolik peněz vám třeba utíká reklamními kampaněmi? Nebo na ně teď vůbec nemáte čas?
To není pravda, co jste teď řekl. Já jsem natočil v životě spoustu reklam, ať už hlasových i obrazových. Svého času to byl dokonce hlavní zdroj mé obživy. Nic jiného jsem vlastně kromě divadla neměl. A jen divadlem se člověk v té době neuživil. Každý týden jsem jezdil do Lidových novin načítat reklamní vorspanny do novin, natočil jsem spoustu reklam na nějakou zahraniční pojišťovnu, také třeba pro značku Mercedes. Vydělal jsem tím poměrně hodně peněz. Taky jsem je poměrně rychle utratil – jak se říká: rychle nabyl, rychle pozbyl. Ale myslím si, že v našem kontextu není vůbec možné odsuzovat tu či onu práci. Herec je zkrátka rád za jakoukoli práci. A při každé práci narazíte na profesionály i na diletanty. Tak to je vlastně v každém oboru.
Je komerce a honoráře v ní návykové?
No tak samozřejmě, že na lepší si člověk zvyká rychle. To je jasné. V herectví je ta sinusoida někdy hodně strmá. Člověk si velmi rychle zvykne na ten svého druhu dočasný blahobyt, byť jen krátkodobý. A potom je vlastně opět konfrontovaný s tou dlouhodobější realitou. A tak se v těch sinusoidách pohybuje životem a zvyká si na to, snaží se to zmenšovat, přizpůsobit svým možnostem a schopnostem.
22. února 2022 |
