Maminka Josefa Cardy si přála, aby z něj lékař. Jenže jeho tatínek byl ochotník. „Hrál jsem s ním už jako malý kluk. Byl to právě on, kdo mě divadlem nakazil,“ vypráví herec a dabér. V rozhovoru líčí mimo jiné i svou poněkud klikatou cestu na JAMU a také to, jak se stal málem optikem.
Už sedmadvacátou sezonu spolupracuje se souborem Divadla Bez zábradlí. „Ten čas hrozně letí! Drží mě tu i přátelství s kolegy, pořád na sebe slyšíme,“ říká.
Slavná inscenace Blbec k večeři bude mít brzy tisíc repríz. Jaké to je, tolik jich odehrát? Krásné, když vidíme, že to lidi pořád baví. Spolu s Kdes to byl(a) v noci je Blbec k večeři posledním představením, pod kterým je režijně podepsán Jiří Menzel a stále se hraje. Člověk má už tyhle inscenace pod kůží. Ale můžu vám říct, že po covidové pauze jsme měli jisté potíže. Vezměte si, že jsme rok a půl nehráli. Což o to, text se vybaví, ale co se nevybaví, jsou akce – kdy a kam si máte stoupnout, kudy jít... Mozek je potvora – když neuděláte ten správný pohyb, nedostaví se ani text.
Jaký jsem byl jako kluk? Někdy na přes hubu! Ve škole jsem vyrušoval a žákovskou jsem měl plnou poznámek.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
