Jaké štědrovečerní menu připravujete?
To je nuda, protože to samý, co všichni ostatní. Klasiku. Úplně tu nejzásadnější klasiku, protože nám přijede návštěva z Británie, tak chci, aby zažili klasické české Vánoce.
Co pro vás osobně znamenají Vánoce?
Pro mě osobně to byl vždycky krásný čas, když jsme byli děti. Ale pak se vždycky před Vánocemi děly v mém životě těžké věci, protože pár mých blízkých lidí odešlo v prosinci v předvánočním čase. Vlastně mí nejdůležitější lidi v životě. Takže na mě v posledních letech v tomto předvánoční období přišly vždy nějaké smutky a tak nějak se to sepnulo.
Ale letos je to jinak, protože máme doma malé miminko, a to působí jako takový čistič všech špatných zón, špatných myšlenek a zase s ním zažívám to, že mentálně mládnu, protože si připomínám dětství svých dětí. A je to moc hezké.
Na tiskové konference k letní scéně Divadla Kalich jste říkala, že jste s Vaškem Vydrou dlouho mladí lidé. Nepřijdete si na to konto příliš sexy na babičku?
(smích) Já si teda sexy nepřijdu vůbec. Ale musím říct, že poprvé to bylo divné. Já bych samozřejmě mohla být už i prababička, protože mé starší dceři je čtyřicet tři. Ale jak si dávaly holky dlouho načas, tak je to moje první vnouče v tomto pokročilém věku.
A přestože už na to mám dávno věk, tak je to divné, když ti řeknou: „Jé, přišla babička. Grandmother.“ Tak si říkám: „Ty jo, o kom to mluví? Aha!“ A ještě divnější mi je, když o svém muži řeknu: „Hele, přišel děda!“ No tak, ty vole, Svoboda děda! (smích) Ale je to samozřejmě normální, protože na to máme i věk i všechno.
Čím vás hraní na letní scéně nabíjí? Je to v něčem pocitově jiné než kamenné divadlo?
Je to jiné, protože venku slyšíme samozřejmě zvuk města, jezdí sanitky, nad tím je hospoda. Občas se lidi namažou a slyšíme, jak tam pokřikují a my třeba hrajeme nějakou lyrickou scénu, ale je tam takový zvláštní moment, že to publikum je vlastně vždycky neuvěřitelně naladěné. Nevím, jestli je to tím, že je léto, lidi jdou ven, jdou se bavit, dají si před tím skleničku. Fakt tam aspoň pro nás byla vždy neuvěřitelná atmosféra. My máme vždycky úžasné publikum a tam to ještě nějak kulminuje, ty reakce a radost z divadla.
Když se vrátíme k vnoučeti, zmiňovala jste označení grandmother, takže vy mluvíte na vnouče i anglicky?
Ano. Ona bude bilingvní. Takže dcera na ni mluví důsledně česky, aby se naučila češtinu, protože chceme, aby mluvila dobře česky. A tatínek mluví anglicky, takže to, co my se těžce učíme ve školách a bojujeme s tím, tak ona to bude mít prostě odmalinka. To má docela kliku.
Na jaké úrovni je vaše angličtina?
Ježiš, no moje angličtina! Já dobře rozumím, mám příšernou gramatiku, ale domluvím se úplně na všem! (smích)
