„Dva roky jsem netočil. Tenhle film vznikl proto, že tatínek nemohl vydržet, že nic nedělám. Mně bylo blaze, krásně, ale on to nemohl vydržet. A protože obýváme chalupu, kterou měl původně s Láďou Smoljakem napůl, trávili jsme tam hodně času, chodil jsem tam bos, byl jsem tam úplně šťastnej, naučil jsem tam za tři měsíce ryby zobat mi chleba z ruky,“ řekl.
Jeho zatím poslední film Betlémské světlo právě přichází do kin. S tatínkem Zdeňkem Svěrákem, který je opět autorem předlohy filmu, je režisér Jan Svěrák zvyklý vše konzultovat.
„Věděl jsem, že jestli si chci udržet svého scenáristu, jestli nechci rozčílit svého tatínka, musím s ním vše konzultovat. Pak si můžu udělat, co chci, ale všechno s ním musí být probráno. Pak jsem zjistil, že to musím rozšířit i na maminku. Když někoho chci obsadit, maminka to musí taky vědět,“ prohlásil. „Třeba když jsem chtěl obsadit Terezu Voříškovou do role mojí babičky ve filmu Po strništi bos, maminka řekla: ‚Tu policistku?‘ Málem to neprošlo.“
Z filmu Po strništi bos
Jana Svěráka kdysi k filmařině přivedl jeho otec, a dnes on sám zasvěcuje svého syna. „Tatínek mě zavlekl k filmu. Chtěl jsem být sochař nebo něco takového. Vzali mě na natáčení Na samotě u lesa, byl jsem asi osmiletý chlapeček. Řval na mě režisér Jiří Menzel, co dělám v záběru – a tehdy jsem si pravděpodobně řekl, že na mě nikdo řvát nebude, že radši budu ten chlap, co tam takhle řve,“ zavzpomínal.
„Táta mi představil řemeslo ze všech stran, naučil mě to a zalíbilo se mi to. Získal jsem dojem, že děláme tohle řemeslo, a tak když mám syna, který by o to měl zájem, měl bych mu to také ukázat. Můj syn vystudoval fotografii a pak střih. Řekl jsem si, jestli není čas, nebo dokonce moje povinnost, mu nabídnout možnost s námi dělat. A protože je mladej a drzej, řekl: Proč ne? Tak jsme to zkusili a fungovalo to. Musel jsem to vysvětlit Lojzovi Fišárkovi, se kterým jsem stříhal všechny filmy předtím,“ dodal při vyprávění o novém filmu Betlémské světlo.
6. prosince 2021 |
