Před pár lety jste si pořídila zahrádku. K tomu ale patří hlavně dřina. Jak jste si na tu nikdy nekončící práci zvykala?
Ano, je to obrovská dřina, ale zahrada mě i v mnohém vyškolila. Ještě víc si vážím přírody a všech, kdo jsou pěstiteli. Vyžaduje to opravdu velké úsilí. Jednu šichtu máte na zahradě a druhou doma, když se snažíte výpěstky zpracovat. Navíc je každý rok na zahrádce jiný. Jednou vám uzrají meruňky naráz, jindy dozrávají postupně tři týdny. Nebo třeba zažijete nájezd hlodavců, kteří vám dokážou zahradu úplně zničit. Je to zkrátka víc boj než romantika, ale i tu člověk někdy zažije. Třeba když si při západu slunce rozdělám ohníček a k tomu mám pocit dobře odvedené práce.
Nechutná mi alkohol, nekouřím a chci toho v životě ještě hodně stihnout.