Adéla Gondíková
Velikonoce si pamatuju hlavně z dětství. Jezdili jsme k babičce do Sokolova, bydlela v paneláku, tam děti chodily čistě pro peníze, to nebyla romantika. Pamatuju si šílené nářezy, utíkaly jsme s kamarádkami v pět ráno z domu, a když nás kluci našli, měly jsme fakt jelita.
Pak jsme se přestěhovali do Prahy, ale v Praze nikdo koledovat nechodí. Boom jsme zažili, když jsme se přestěhovali do vesnice za Prahou. První rok jsem si připravila deset vajíček, rok od roku se to navyšovalo – a dnes už jich dělám padesát.
Je to pro mě stresové, protože nevím, jestli dětí přijde hodně, nebo málo. Mám u domu pultík, takové výdejní okénko, kde je koš s dobrotami, vedle toho i štamprdlička – a čekám. Jirka Velikonoce moc neprožívá, většinou večer si vzpomene, že by měl pomlázce učinit zadost.
David Gránský
Jsem kluk z Moravy a jsem tradicionalista. Miluju všechny svátky od Vánoc přes MDŽ a Den dětí. O Velikonocích jsem chodil po sídlišti, pletl pomlázku a mrskali jsme. Ale v koledách jsem nebyl nijak tvůrčí, vedlo Hody, hody, doprovody. Tehdy mi šlo jenom o to čokoládové vajíčko. Taky jsem byl chvíli v Irsku a tam se nechodí s pomlázkou, zato se šíleně zdobí domy.
Ondřej Rychlý
Jsem od přírody tak stydlivý, že mi dělalo problém ťukat na dveře a mlátit ženy. Vím, že to chtěly, a to mi přišlo ještě divnější, o to větší problém jsem s tím měl. Mám k tomuto svátku zvláštní vztah. Ale protože moje žena je slaví ráda, budu muset uplést pomlázku a jít na věc.
Natálie Halouzková
Já se na Velikonoce těším. Nabarvím vajíčka, naučila jsem se pracovat s voskem, možná je obarvím v cibuli. Stejně to pak sním já, protože ke mně koledníci nechodí. Bydlím v Praze, tady se to moc netraduje. Ale ráda vzpomínám na Velikonoce z dětství. Jezdili jsme s bráchou do Špindlu k babičce a dědovi. S ním jsme pletli pomlázky.
Sabina Laurinová
My jsme jezdili na chatu. Tam se chodilo koledovat a byla to i příležitost se potkat, popovídat se sousedy a prohlédnout vlastnoručně pletené pomlázky. Ale tatínek vždycky přišel s vařečkou. Takže jsem si dávala na zadek polštář. Odrostlejší koledníci dostávali panáka – a ne jednoho.
Marek Němec
My chodíme koledovat každý rok a někdy už z té domácnosti neodejdeme, protože se pod účinky alkoholu nemůžeme zvednout. Ale pletu pomlázku a rok od roku se zdokonaluju. Občas se to sice někde vyboulí, nebo praskne, ale dělám to i kvůli dětem. Chci, aby k té tradici měly nějaký vztah a neměly jen obrázek toho, že se koledník opije.
Saša Rašilov
Nejvýraznější zážitek Velikonoc mám z Valašska, kam jsem jezdil s tatínkem, který tam provozoval svůj koníček, myslivost. Udělal si tam během jednoho natáčení kamarády, díky tomu jsme tam jezdili na takovou starou hájenku.
Tam jsem Velikonoce zažil naplno. Tam jdou ogaři, mají dvoumetrové biče, které si pletou, mají na to speciální receptury. Jalovcové větvičky nechají ve slané vodě, sůl zkrystalizuje a větev pak štípe o to víc. Ale podívejte se, jak jsou ty Valašky krásné, čím to asi je?
Ségra to chtěla taky zažít, otec jí to neradil, ale pustil ji na procházku po vsi. Mohlo jí být asi šestnáct… Vrátila se s brekem a úplně zřízená. Kromě toho, že ji zrubali, hodili ji na závěr ještě do potoka, když už měla Pražanda tu drzost se promenádovat venku…
Klára Cibulková
Pro mě byly Velikonoce traumatické. Trávila jsem je v Kopřivnici, kde jsem měla sedm bratranců, a to bolelo! Nezapomenu tátovi, jak mě jednou zradil, když mi nakukal, že koledníci už odešli. V baráku byl klid, tak jsem vylezla a dostala jsem strašným způsobem – zatáhli mě i do vany pod studenou vodu. Tam to bylo ostrý. Teď Velikonoce také držíme, i když můj muž Tomáš to nesnáší. Ale děti berou košíčky a chodí po sousedkách.
Dana Syslová
Velikonoce neslavím. Když mám volno, jedu k dětem na vesnici. Uvaříme vajíčka, vnoučata je nabarví. Občas nám sousedka upeče nádivku z kopřiv. Děti se nahrnou na dvůr, koledují, ale bohužel dneska místo vajíček dostávají spíš sladkosti a peníze.
V dětství jsem Velikonoce zažila na venkově. Byla to krušná léta, kdy se komunisté prali mezi sebou jako koně. Ale my jsme Velikonoce drželi, chodili na koledy a dostávali jsme vajíčka. A když jsme někdy dostali korunu, byl to zázrak. Kluci nás honili, my pištěly a polévaly je vodou.
Daniela Kolářová
Velikonoce jsem slavila v Karlových Varech, kde jsem žila do osmnácti let. Kluci chodili s pomlázkami a vyžívali se v tom, že nás řezali. Musely jsme mít nachystaná vajíčka. Je to krásný rituál a je dobré ho udržovat. Já sama Velikonoce už moc neslavím, nedělám ani beránka, nemám na něj formu.
