Musím přiznat, že vás mám stále zafixovanou pod vaším dívčím příjmením Josefíková. Už si všichni zvykli na to nové?
Ze mě samotné taky ještě občas vyletí první slabika toho starého, ale lepší se to. Fakt je, že čas od času ještě na staré jméno narazím i v médiích a svým způsobem to chápu. Asi to chce víc času, aby si lidé spojili mou tvář s novým jménem.
Změna příjmení ve vaší profesi může představovat určitý risk. Neváhala jste kvůli tomu, jestli si nenechat to dívčí nebo zda nepoužívat příjmení obě?
To pro mě vůbec nebylo téma, osobně názor typu „jméno je značka“ považuju za trošku degradující. Mojí prioritou bylo to, abychom jako rodina patřili k sobě, abych se jmenovala stejně jako můj manžel i dcera, a oceňuju, když to někdo začal respektovat okamžitě. Upřímně řečeno jsem to čekala jednodušší, ale zlepšuje se to. Začínám chápat, že si lidi potřebují zvyknout.
V obnaženějších a odvážnějších scénách seriálu Sedm schodů k moci jsem požádala o dublérku. Myslím, že jako máma a dospělá žena už si tohle můžu dovolit.
