Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Před nedávnem vystřídala Eva Perkausová na moderátorské židli večerního zpravodajství televize Prima vedle Romana Šebrleho jinou krásku, Českou Miss 2013 Gabrielu Laškovou. „Politiku jsem do té doby příliš nestíhala sledovat, k mé práci to nebylo zapotřebí. Teď se snažím mezery, které mám, dohánět,“ vysvětluje strasti prvních týdnů v seriózním zpravodajství. Do té doby provázela pořadem ze světa celebrit. Sama přitom ví, jaké to je, když po vás „bulvár jde“.
Před dvěma měsíci jste se z bulvárně-společenského pořadu přesunula do hlavní zpravodajské relace na Primě. Musela jste nějak zapracovat na tom, abyste v této nové úloze působila dostatečně seriózně?
Přípravy se z devadesáti procent zaměřovaly na mé vyjadřování. Ovšem nikoli na to, co bych měla říkat, ale jak. Musela jsem zapracovat hlavně na intonaci hlasu, takže chodím ještě i teď na hodiny s paní lektorkou a učíme se rétoriku. Musím se tomu stále věnovat, protože žádný učený z nebe nespadl. Probíhaly tedy už s předstihem tréninky cílené na mluvení, ale ne na to, jak bych celkově měla působit. Řekli mi, ať jsem svá a přirozená, protože kvůli tomu mě ve zpravodajství chtějí. Navíc si myslím, že jakmile se někdo ve své profesi chce komukoli podobat, tak už to není on sám za sebe. Takže se snažím být přirozená, ale na druhé straně je pravda, že musím trochu mírnit svůj temperament.
Při moderování zpráv ze světa celebrit jste tedy měla volnější ruku?
Přesně tak. Jsem hodně temperamentní typ a v případě Top Staru to bylo žádoucí. V tomto typu pořadu je dovoleno hodně gestikulovat, smát se, být spontánní, kdežto ve zprávách už to nejde. Musela jsem se hodně zklidnit. I když hlásím pozitivní zprávu, nemůžu se jí od srdce zasmát. Můžu dát emoci najevo maximálně mírným úsměvem. Dřív jsem při moderování mohla v uvozovkách dělat cokoli, klidně to občas i trochu přehnat. Teď jsem se musela zkrátka trochu uklidnit a utišit.
A není to teď trochu nuda?
To rozhodně ne. Je to pro mě především veliký posun a postup. Nuda to není, ale musím se teď stoprocentně věnovat přípravě. V Top Staru jsem přišla do práce a stihla jsem si popovídat s kolegy, zasmát se, zalaškovat. Kdežto teď se od první minuty po příchodu do práce věnuju jen tomu, co se bude vysílat, abych byla v obraze a nedělala chyby.
Má na vás nová práce i edukační vliv? Otevřete si teď například častěji noviny nebo v dnešní době spíše zpravodajské servery?
Musím teď daleko víc sledovat jak dění u nás, tak i ve světě a učím se vnímat informace i v politickém kontextu. Obecně se mnohem víc zajímám o politiku, k čemuž jsem doteď popravdě moc netíhla. Nebylo to jednoduše k mé práci zapotřebí. Teď se snažím mezery, které mám, dohánět. Nestačí totiž jen zprávy číst, potřebuji skutečně rozumět tomu, co říkám, a to i v širších souvislostech.
Jaká byla vlastně vaše první reakce, když přišla nabídka moderování hlavní zpravodajské relace?
Popravdě to byl šok. Já si sice vždycky říkala, že to musí být krásná práce, ale nikdy mě nenapadlo, že by to mohla být práce pro mě. Když se to stalo, zůstala jsem s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima jako sova. Myslela jsem nejdřív, že je to vtip.
Eva Perkausová■ Narodila se 25. března 1994. |
Neváhala jste, zda do toho jít?
Ne. Ale přiznávám, že jsem se v jednu chvíli zabrzdila a říkala si, co si asi ti lidé pomyslí, když ta samá holka, která uvádí pořad o celebritách, má najednou ve zpravodajství říkat, co se děje ve světě. Říkala jsem si, že budu muset trochu zápasit s tím, jak na mě lidé nahlížejí. Právě proto se teď na sto procent věnuji tomu, co se děje, abych byla co nejvíc v obraze.
Jak jste řekla, doteď jste sbírala pracovní zkušenosti spíše v bulvárně laděném pořadu. Jak ostrý je podle vás český bulvár a jak velkou má moc?
V porovnání se zahraničím si myslím, že u nás má bulvár možná o něco silnější pozici. Občas jdou bulvární novináři přes čáru, ale často jim jdou známé tváře na ruku. Posílají samy své fotky a informace a nakonec z toho vzejde zpráva ve stylu: Načapali jsme toho a toho tam a tam. Mnohdy není potřeba ani to, protože sociální sítě strašně novinářům napomáhají. Vlastně nemusí někdy ani vstávat od stolu a vždycky na profilech celebrit najdou něco, o čem se dá udělat článek. Kdybych byla bulvární novinářka, asi bych toho také využívala.
Ale sama znáte svět bulváru i ze strany toho, o kom se píše.
Sama jsem měla v začátcích s bulvárem hodně špatnou zkušenost a některé články jsem i oplakala. Bylo to hlavně proto, že se nepouštěli jen do mě, ale i do mé rodiny, a to je to jediné, co mi vadilo. V jistém smyslu tyhle novináře chápu, protože extrémy dnes lidi baví a zajímají. Byly to pro mě někdy docela schizofrenní situace.
Opravdu musí?
Pokud se člověk pohybuje na obrazovce jako moderátor, musí s bulvárem minimálně počítat. Ale samozřejmě vše by mělo mít své hranice. Sama dnes články o mně neřeším a už jsem se naučila tyhle věci tak nějak filtrovat. Ale pravda je, že s jedním bulvárním serverem jsem měla menší konflikt. Šli po mně tak dlouho a přeháněli v takové míře, že vycházely vyloženě lživé články. Požádala jsem tedy právníka, ať zasáhne, pokud v tom budou pokračovat. Takže je pouze jedno jediné médium, které má takovou pomyslnou výstrahu, a pokud nepřestane lživě útočit, bude muset jednat právník. Čeho je moc, toho je příliš.
Roman Šebrle a Eva Perkausová
Kde vy sama máte hranici toho, co vám stojí za případnou právní reakci?
Když komentují mou práci, je to v pořádku, ať už o mně píší dobře, nebo špatně. To vše s mým povoláním souvisí. Když komentují vztahy, nemusím z toho být nadšená, ale souvisí to přímo se mnou, takže to také svým způsobem beru. Jakmile ale někdo začne komentovat mou rodinu a psát lživé články o minulosti mé nebo mých blízkých, tak už to zamrzí. Tam se dostává do mých osobních mezí.
Vraťme se zpět k vaší aktuální práci. Máte v tuto chvíli, ve svých 24 letech, před sebou ještě nějaké profesní cíle? Kam se můžete posunout výš?
Když si položím otázku kam dál, popravdě si moc neumím představit další možnost. Samozřejmě by někoho mohlo napadnout, že ještě víc by bylo mít svůj vlastní pořad. To je asi takový vrchol pro každého moderátora. Ale mít svůj vlastní pořad znamená mít dokonalý přehled, perfektní slovní zásobu a schopnost udělat rozhovor s kýmkoli. K tomu všemu člověk musí dospět s věkem. V mém případě taková úvaha ještě vůbec není namístě, takže prakticky neexistuje. Na jednu stranu je fajn znát pozadí bulváru, protože s ním pak umíte pracovat a víte, co si můžete a nemůžete dovolit, a na druhé straně víte, že i přestože vás někteří novináři haní, musíte s nimi vycházet.
28. února 2018 |
