Vypadáte skvěle. Může za to třeba kvalitní péče o pleť?
Kvalitní péče o pleť ve věku čtyřicet plus je podle mě základ. Druhá věc jsou poctivé vitaminové doplňky, kterými doplňuji kvalitní stravu. A občas si trochu vypomůžu třeba kvalitním make-upem nebo profesionální vizážistkou.
Co vaše nadšení pro otužování, stále trvá?
Stále trvá, jenom jsem to přestala dávat na Instagram, protože už mě nebaví si líčit pusu, abych nějak vypadala. Poslední dobou mám totiž pocit, že pokaždé, když se ponořím do té vody, tak jsem čím dál tím víc modrá.
Kam si troufnete jít úplně nenalíčená a bez make-upu?
Kamkoliv, kde nejsou novináři. Chodím nenalíčená prakticky všude, protože za poslední rok se mi neuvěřitelně zlepšila pleť, takže už to nemusím tolik maskovat, jako jsem dělávala. A make-up mě také moc nebaví. Mám vyzkoušeno, že když na to přijde, tak stačí kvalitní řasenka, červená pusa, culík a můžu jít. Ale samozřejmě, když jdu na akci, kde budou novináři a veřejnost, tak se snažím trošku upravit.
Eva Decastelo na obálce magazínu Playboy v letech 1998 a 2018
Vadí vám občasná kritika ze strany médií?
Mně nevadí vůbec žádná kritika, protože pokud je konstruktivní, tak vás někam posune.
Troufnete si sama kriticky okomentovat něco, co vás například, jak se říká nadzvedne na Instagramu?
Podle mě spousta lidí zbytečně kritizuje a málo chválí. Když mě osobně něco nadzvedne, tak to nechám být a naopak. Když se mi něco líbí, tak chválím.
Evu Decastelo mi kdysi vyfoukl Ruppert, měl větší tah na branku, říká Třeštík |
Jste ve vztahu s fotografem Tomášem Třeštíkem. Ten o vás nedávno v jednom z rozhovorů prozradil, že se znáte už přes dvacet let. Jak člověk pečuje o vztah, když už má za sebou určité zkušenosti?
Myslím si, že člověk by měl o vztah pečovat vždycky a hodně, protože ta počáteční zamilovanost, to je prostě jen chemie. Ta pomine během roku nebo dvou a pak, když na tom vztahu nebudete pracovat, tak může vyšumět. Stane se to.
Ta životní jistota podle vás pak kotví v čem? Nebo si člověk nemá být ničím jist?
Životní jistota neexistuje. To poznáte, až budete starší. (smích)
Jak vzpomínáte na svoje televizní začátky, když jste se viděla na kameře?
Já se doteď na sebe na kameře nerada dívám a většinou pro jistotu vypnu i zvuk. Ale když jsem nalíčená, tak si občas řeknu „Jo, docela mi to sluší.“ Pak se kouknu, co mám na sobě a říkám si „Aha, tak to byla hrůza. Zkusím to příště lépe.“ Ono to většinou nevyjde, ale nevadí. Já už jsem se s tím smířila a důležité pro mě je, že se cítím dobře a je mi hezky.
Ve kterých momentech jste nervózní? Vy, takový suverénní člověk...
Asi co se týká dětí. To člověk bude nervózní vždycky a za každé situace.
Máte, coby máma, stále nějaké obavy?
Ano, vlastně jsem nervózní od jejich narození.
