Stačila jedna vedlejší role v seriálu Kukačky, aby se katapultovala mezi nejobsazovanější herečky své generace. Denisa Barešová už získala prestižní Cenu Thálie pro činoherce do 33 let i nominaci na letošního Českého lva za roli v sérii Podezření. Taky ovšem poznala, jaké to je, dostat se na dno svých psychických sil, a jak se z něj vyhrabat.
Potkaly jsme se v den, kdy jste se po delší pauze vracela k představení Pýcha a předsudek, jež v Národním divadle hrajete už od studií DAMU, šestým rokem. Vedle toho hrajete také ve Švandově divadle, kde jste ale stálé angažmá opustila. Nechybí vám mít svůj kolektiv, své jisté místo? Naopak, docela mě baví být rozkročená ve více divadlech, díky tomu znám různé soubory. A na volné noze je mi teď dobře. Mám nějaké zajímavé nabídky k angažmá, ale musím to v sobě nechat uležet. Vím, že kdybych se měla rozhodnout hned, čistě racionálně, pak bych do angažmá šla, abych měla jistou práci, protože jiné nabídky ani natáčení momentálně nemám. Ale to je v naší profesi normální. A já si dávám velký pozor na to, abych se rozhodovala podle vnitřního pocitu a intuice, protože vždycky když jsem šla proti ní, se mi to nevyplatilo. A intuice mi teď radí zůstat na volné noze.
Když člověk dělá něco, co uvnitř nechce, je to jako malé znásilnění.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
