Jak se vůči takovým názorům bráníte?
To není lehké. Málokdo se totiž zeptá na rovinu: "Proč jste tak dlouho doma s dětmi? Vás to baví?" Spíš třeba vejdu do obchodu nebo na úřad něco vyřizovat a vidím soucitné pohledy. Jako by říkaly: "Chudinka, taková mladá, a už má na krku tři děti." Takže se snažím, aby na mně bylo vidět, že mám ze svých dětí radost. To znamená, že se na ně na ulici nevztekám a nevláčím je jako vězeňskou kouli, jak to bohužel dělá spousta maminek. Snažím se být něco jako reklama na děti.
Proč vám tolik vadí, jak se na vás kdo dívá? Je to přece vaše věc, jestli jste doma s dětmi, nebo ne.
To se netýká jen mě, ale toho, jak se společnost staví k mateřství. Výchova dětí se bere jako "vedlejšák". Už jen tím, že člověk na mateřské nedostane slušně zaplaceno, se dává najevo, že péče o děti je méně důležitá než to, co ve stejnou dobu dělá řidič kamionu nebo účetní.
Chodíte do nadace Gender Studies na setkání žen, které se hlásí k feminismu. Snažíte se v rámci ženského hnutí nějak bojovat proti nespravedlnosti, o níž mluvíte?
Ze spousty druhů feminismu, které existují, bych se bez výhrad přihlásila k ekofeminismu - to je směr, který se snaží co nejvíce respektovat přírodní zákonitosti a také razí úctu k přírodě. A právě to, že společnost podceňuje mateřství, je podle mě výraz velké neúcty k přírodě. Myslím si ovšem, že úctu nelze vybojovat. Svůj úkol vidím naprosto jasně - společně se svým mužem dobře vychovat děti. Tím se dá změnit snad nejvíc.
Jak tedy své tři syny vychováváte?
Nejlepší je, když mají příklad v rodičích. Já a můj manžel nehrajeme typicky mužské a ženské role, jaké diktuje společenská konvence. Ano, můj muž chodí do práce a já zatím pečuju o děti: to je zase moje práce - a velmi náročná. V čase, který trávíme společně, jsou pak ale domácnost a děti naše společná záležitost. Zásadně nesouhlasím s tolik rozšířeným stereotypem, že žena má chodit do práce, doma pečovat o děti a manžela a ve zbytku času kmitat, aby neměla nikde ani smítko. Ani za děti nemusí všecho dělat maminka. Občas se přistihnu, že nejstaršímu Jonášovi automaticky připravuju svačinu do školy, a pak si řeknu - proč, když to dávno umí? Naopak, když si ji připraví sám, připadá si jako velký "chlap".
Chystáte se vůbec do práce, až děti odrostou? Jaký je podle vás věk, kdy už nebudou potřebovat maminku "na plný úvazek"?
Chtěla bych pracovat víceméně doma. Je ideální, když má žena s dětmi takové povolání, které jí to umožní. Líbí se mi i to, že děti pak mají možnost vidět alespoň jednoho z rodičů při práci, což bývalo kdysi samozřejmé, ale moderní společnost je o to ochudila. Podle mě je dobré plně se dětem věnovat alespoň do tří let. Určitě se to vyplatí - mám pocit, jako bych je tím nabíjela pro celý život, a sebe vlastně taky. Chápu, že zůstat tak dlouho doma si nemůže dovolit každá žena, nebo třeba ani nechce. Kdo ale odejde od dítěte před prvním rokem, asi nedělá dobře. Za rok snad nikomu vlak neujede.
 Ilustrační snímek |
