Rodinná záhada vánočního stromku (Lucie Borhyová)
„Vánoce u nás doma milujeme. Mým nejoblíbenějším cukrovím jsou špičky, někdo tomu říká vosí hnízda, ale také kokosky, pusinky nebo taková ta klasika, jako jsou vanilkové rohlíčky a slepovaná kolečka, jak tomu my říkáme. Pečení s dětmi a maminkou je již takovou naší další tradicí. Na štědrovečerním stole nesmí chybět bramborový salát a kapr, ale teď poslední dobou připravujeme s dětmi i řízky, bramborovou kaši a vinné klobásy, takže toho máme docela hodně. Co se dárků týče, tak pro mě jsou nejhezčí vždycky ty nejosobnější od dětí, takové ty z lásky, které mi například vyrobí. A těch byla spousta. Mám doma všechny vystavené nebo máme výstavku a potom je schováme do šuplíku. Dobře si ale pamatuju i na situaci, kdy nám spadl vánoční stromeček. To bylo neuvěřitelné, my jsme byli s dětmi nahoře v patře a najednou jsme slyšeli hrozivou ránu, tak jsme běželi dolů a vidíme, že se nám svalil strom. A to byl docela vysoký. Doteď nechápeme, že spadl, protože byl i dobře přikotven. Asi to byl takový nějaký zajímavý duch Vánoc nebo spíše záhada vánočního stromečku. Neuvěřitelné, měli jsme úplně husí kůži. Náš pes se hrozně lekl, začal štěkat a navíc se rozbila spousta ozdobiček.“
Snažím se vymanit ze slalomu konzumu (Marek Němec)
„Především čas velkého zklidnění, ztišení a pokusu o naslouchání, to jsou pro mě vánoční svátky. Ovšem naplnit takovou ideální vizi je těžké, protože se člověk musí vymanit ze slalomu konzumu. Vánoce jsou do nás tlačeny již na konci října, tak je velmi složité udržet si určitou krásu a pohodičku přímo až do těch svátečních dní. Musíte být nebývale silný, abyste si tohle dokázal zpřítomnit. Navíc mám pocit, že Vánoce by měly být určitým svátkem konzervatismu. Vzpomínám si, že když jsem byl malý, tak jsem někdy dostal málo dárků, protože jsem zlobil. Jiné Vánoce jsem jako ‚cenu útěchy‘ dostal plátkový sýr, tak to mě tenkrát opravdu traumatizovalo, ale jenom asi na patnáct let. (smích) A také si pamatuju, jak jsem za první uspořené peníze babičce kupoval obrovské balení Lybaru, laku na vlasy, a pamatuji si, že jsem na to byl v té době hrozně hrdý.“
Nová etapa kouzelných Vánoc (Hana Vágnerová)
„Celé moje dětství pro mě Vánoce znamenaly strašně moc a věděla jsem, že až budu mít svou vlastní rodinu, tak jí budu chtít takovou atmosféru také vytvářet. Ovšem dokud jsme s partnerem neměli děti, tak se přiznám, že jsme Vánoce zase až tak moc neprožívali. Bylo to i tím, že jsme hodně cestovali (Hana je modelka a finalistka Miss Czech Republic. Jejím manželem je motocyklový závodník Karel Abraham, pozn. red.) a svátky jsme si ani vlastně nestačili užít. Na Štědrý den jsme byli u přítelových rodičů, takže ve výsledku jsme nemívali doma ani stromeček. Ale dětem již budou skoro dva roky, a tak už jsme se rozhodli, že to má smysl, a letos poprvé budeme mít svůj vánoční stromeček. Začíná nám tedy taková nová etapa kouzelných Vánoc, na kterou se moc těším. Určitě si při té příležitosti vzpomenu také na svého dědečka, protože vždycky před štědrovečerní večeří jsme s ním chodívali na procházku a on při tom vymýšlel vtipné příběhy třeba o Ježíškovi. Děda již není mezi námi, ale na tohle konkrétně každoročně vzpomínám. Také se vždy těším na pečení cukroví, je to moje silná parketa, ráda u toho relaxuji. Peču pět základních druhů a kromě těch se mi pak nějaké další cukroví zalíbí třeba na internetu, a tak jej vyzkouším jako novinku. Buď se v rodině ujme, nebo ne, ovšem já mám tak jako tak vždy nejraději linecké. A hlavně vánočku!“
Vánoce nám trochu kazí pán, který si říká Santa Claus (Tereza Fajksová)
„Vánoce jsou jedním ze svátků, na který se těším úplně nejvíce, protože mám dvě malinkaté děti, jež už všechno naprosto chápou a samozřejmě věří v Ježíška. Tedy trochu nám to kazí americký svátek nebo tedy spíš ten americký pán, který si říká Santa Claus, takže říkáme dětem, že je to Ježíškův pomocník a děti jsou nadšené a počítají každý den. Jednou z našich rodinných tradic je, že na nákup stromečku vždycky chodíme s dětmi. Ze začátku to bylo jenom s dcerou, která je starší, ale nyní půjdeme poprvé i se synem, jemuž je dva a půl roku. Stromeček si tedy vyberou děti.“
Nejoblíbenější vánoční jídlo? To, které jsem nevařila (Eva Decastelo)
„Ačkoliv mám Vánoce velmi ráda, přípravy dělám až na poslední chvíli. Mám totiž v tu dobu v plném proudu sezonu moderování, což znamená, že jsem téměř nonstop někde po akcích. Přípravy budou tím pádem probíhat tak dva až tři dny před Štědrým dnem. Bude to ve velkém fofru, ale vzhledem k tomu, že už vím, co a jak, tak to bude rychlé. Kdyby se mě někdo zeptal, co je mým nejoblíbenějším vánočním jídlem, tak bych odpověděla, že vlastně cokoliv, co nedělám já, protože mně se skoro nic nepovede, takže já dostávám třeba cukroví různě od kamarádů a kamarádek. Minulý rok jsme ho dostala od Pepy Maršálka, tak doufám, že i letos pro mě ten Pepíno bude něco mít. Ke slavnostní večeři si dáme lososa, protože na něm se opravdu nedá nic zkazit. Já totiž opravdu neumím vařit. A bramborový salát? Ten připravuje fantasticky moje maminka.“
Tradice „stovkových“ dárků (Ondřej Moravec)
„Ještě z mládí, když jsem závodil, mám zafixováno, že Vánoce pro mě byly docela stres. Proto nyní se naopak snažím prožít vše v klidu. V rodině z máminy strany držíme už řadu let takový speciální zvyk, kdy si dáváme dárky 25. prosince a říkáme jim ‚stovkový dárky‘. Spočívá to v tom, že pořizujeme dárek nebo dárky přesně za 100 Kč, přičemž musíme doložit účtenky, aby bylo zřejmé, že je to na korunu přesně. Takže se to často ‚dotahuje‘ dokoupením drobností jako jsou hřebíky, připínáky a tak podobně.“
Divoký sex pod stromečkem (Patrik Kincl)
„O Vánocích si vždy chci pokud možno užít klid a pohodu a večer na gauči pohádku S čerty nejsou žerty, kterou beru jako vánoční povinnost. Žádný specifický rodinný vánoční zvyk nemáme, ovšem vlastně... No prostě ke Štědrému dni kromě stromečku, večeře, cukroví, dárků či pohádky patří i divoký sex s manželkou. (smích) Mým nejoblíbenějším cukrovím je linecké. Předminulý rok žena připravovala a napekla dopředu linecké cukroví, jak byl ještě covid, tak mi odložili zápas a asi 14 dní předtím jsem všechno to cukroví vyluxoval. Asi si dovedete představit, co jsem pak schytal doma, to bylo horší než zápas.“ (smích)
Původně měl mít Patrik Kincl ale Vánoce o týden „odložené“, protože se měl chystat na svůj boj o titul střední váhy proti Vlastu Čepovi v rámci Oktagonu 51. „Týden před zápasem budu doma hlavně shazovat váhu, což je nejhorší. Při tom jsem jak tělo bez duše, taková zombie, soustředím se čistě na tréninky, regeneraci a přípravy do toho zápasu. Až bude po všem, při odložených Vánocích si odpočinu,“ řekl pro 5plus2, když ještě netušil, že jej do zápasu nepustí zlomenina očnice, kterou tento týden utrpěl během tréninku. Čeká jej tak klidový režim, operaci by se však měl vyhnout.
Vidět zlaté prasátko? U mě je to bez šance (Petr Švancara)
„Vánoce i silvestr u mě startují vždycky nějakým sportem, což u bývalého ligového fotbalisty není takové překvapení. Většinou vždy ráno ale hraji hokej. Kolem poledne přijíždím domů, a ačkoliv bych se měl snažit o to, abych viděl zlaté prasátko, nikdy se mi to nepovedlo, protože ta rybí polévka od maminky je pro mě úplně největší lákadlo. Těším se na ni celý rok, nevydržím to a pochutnám si na ni již během oběda. Při večeři si dávám jak kousek kapra, tak řízek, a samozřejmě nemohou chybět chlebíčky a dobroty na stole celý den. Vanilkový rohlíček nebo pusinky jsou něco, co také miluji a pouštím se do nich pravidelně. Vánoce zkrátka patří k těm dnům, kdy o sebe vůbec nedbám. Miluji sváteční atmosféru i to, že lidé se v tom týdnu mají nějak raději. Všechno je klidnější včetně dopravy, takže celkově to období mám moc rád, protože jsme na sebe hodnější. Máme i jeden rodinný zvyk – a to, že aby k nám Ježíšek měl komfortní cestu a vlezl se k nám s tím pytlem dárků, tak se vždycky chodí se psem na procházku těsně před tím, než by měl přijít, a doufáme v to, že opravdu dorazí. Časy, kdy jsem měl Vánoce nebo silvestra spojené s tím, že půjdu někam slavit, pařit, nebo prostě někam ven, už jsou dávno pryč. Zůstáváme i na silvestra v rodinném kruhu a jsme pohromadě.“
Pravda o Ježíškovi mě rozesmutnila (Eva Burešová)
„Na to, jak jsem se dozvěděla pravdu ohledně toho, jak je to s Ježíškem, si pamatuji moc dobře. Prozradila mi to moje sousedka, nebudu ji jmenovat: Ahoj, Kristýnko! Jednou mi to řekla, když jsem u ní byla na návštěvě. Malovaly jsme na nekonečný papír a přitom mi prozradila, že dárky kupují rodiče, bylo mi asi osm let. Byla jsem z toho smutná a vybavuji si to dodnes. Pamatuji si různé okamžiky z mého dětství. Vzpomínám si, že když jsem byla malá, volala jsem babičce, ať přijede, že už tu byl Ježíšek a že mi musí přijít pomoc rozbalit dárky. Vzpomínám si, jak jsme jeli na svátky za tátou do Španělska. A hlavně si pamatuji na všechny Vánoce, kdy se mi narodily děti. Ty svátky jsou pak o něčem jiném. Tristan bude mít druhé Vánoce a trošku se bojím o stromeček. Leze všude a miluje vaření. Předpokládám, že všechny baňky budou ukryté v hrncích. Natánek byl v jeho věku klidnější.“
Vánoce na Šumavě (Štěpán Benoni)
„Vůbec netuším, kdy jsem se o Ježíškovi dozvěděl pravdu. Ale myslím, že velice brzo. Byl jsem velice bystré dítě. To ale nic nemění na tom, že jsem prožíval krásné Vánoce, jako kdyby Ježíšek byl. Možná jsem si ani nikdy nemyslel, že by existoval. Každý rok máme nezapomenutelné Vánoce. Jsem velký milovník Vánoc a na Šumavě je máme kouzelné. Dbám na výzdobu a na to, aby se nic nehrotilo a nestresovali jsme se. Jsem rád doma, máme to tam krásné a jen odpočíváme.“
Dvojité dárky (Lucie Černá)
„Vím přesně, jak jsem se dozvěděla pravdu o Ježíškovi. Před Vánoci jsem prozkoumávala v ložnici skříň rodičů a našla jsem tam dvě tabule, na které se dalo kreslit. Všechny dárky byly po dvou, logicky jsem odvodila, že jsou pro mě a sestru Báru. Na Vánoce jsem to rozbalila a tam mi došlo, že všechno kupují rodiče. A nezapomenutelné Vánoce? Jako malá jsem dostala autíčko na ovládání. Nechtěla jsem žádné panenky, milovala jsem auta a ten sen se mi splnil. Vánoce chceme trávit vždy s rodinou u stolu a pohromadě.“
Šmejděníčko šmejdění (Barbora Černá)
„Na pravdu o Ježíškovi jsem přišla v momentě, kdy jsme se ségrou šmejdily po bytě a objevily dárky pod stromeček. Ségra kecá, byly jsme v tom spolu. Nepamatuji si detaily, ale objevily jsme dárky a s rodiči jsme tu hru na Ježíška hrály dál. Přiznaly jsme se až nějakou dobu po Vánocích. A ty, na které nezapomenu? Řeka bych, že to spíš byly nezapomenutelné Vánoce pro naše rodiče, ale my se ségrou za to můžeme. Narodily jsme se 17. prosince a den před Štědrým dnem si nás dovezli domů.“
Po večeři nahoru na horu (Šimon Bilina)
„Byl jsem malý a těžce jsem nesl pravdu o Ježíškovi, ale nakonec jsem přistoupil na tu hru, že víra utváří realitu a Ježíšek je. Máme ho v srdci, když na ostatní myslíme. Je to ta vánoční nálada. Krásné Vánoce jsme zažili s tátou, když jsme šli po večeři nahoru na horu. Když jsme se ve tři ráno vraceli z restaurace, tak cesta krásně namrzla. Párkrát jsme upadli, ale byla to taková krásná stmelovačka.“
Ježíšek chodí stále (Michaela Pecháčková)
„Přesně si nevzpomínám na okamžik odhalení pravdy. Rodiče mi to nikdy neřekli, ve škole se něco proslýchalo, ale já vždy říkala, že k nám Ježíšek chodí! A chodí stále. Všechny Vánoce jsou krásné a nezapomenutelné. Nejvíc na nich miluji to, že jsme všichni spolu, je klid a máme na sebe čas. Miluju cukroví a jídlo, které je bezedné, a tak trochu bez výčitek si dopřávám. Na Vánoce se to přece může. O dárky tu až tak nejde, nemám ráda ten předvánoční shon a stres.“
Vánoce s rodiči na chatě (Sabina Laurinová)
„Jednou nastal ten den, bylo mi tak sedm, kdy jsem v maminčině skříni objevila krásné telefony, které se mohly propojit a volat si z nich z pokoje do pokoje. Barvu si nepamatuji. Říkala jsem si, že to je dárek, ale nevěděla jsem pro koho. Nakonec jsem je našla pod stromečkem, ale neřekla jsem jim to, abych jim nezkazila radost. Na Ježíška jsem nepřestala věřit, já ho vyhlížím dodnes. Asi dvakrát jsme s rodiči porušili tradici, nezůstali doma a jeli jsme slavit Vánoce na chatu. Byli jsme účastníci zájezdu a zamířili jsme do Krkonoš na chatu Hromovka. Všichni jsme večeřeli dole v jedné velké jídelně. Bylo to jiné, moc krásné. Po večeři si všichni šli na pokoje rozdat dárky, které si přivezli z domova. Měli jsme tam takovou větývku, pod kterou byly ty drobnosti. Byly to Vánoce, kdy jsem zažila sníh, protože my Pražáci ho na Vánoce nemáme.“
Myslel jsem, že Ježíšek je zvoneček (Tomáš Klus)
„Jako jak s Ježíškem? Jako kdy jsem ho prvně viděl? Kdy jsem zjistil, jak vypadá? Já jsem ho slyšel. Prvně jsem si myslel, že vypadá jako ten zvoneček, jak se jím zvoní, než se všichni rozběhnou ke stromečku. Zazvoní, snese dárky… Neměl jsem představu, jak konkrétně vypadá. Jestli je chlupatej, nebo jestli je to opravdu ten Ježíš, kterého ukřižovali, anebo miminko. Pro mě to je zjevení, moc, světlo. Vánoce jsou takové to období, kdy mě hrozně těší, jak se k sobě lidi chovají. První Vánoce, které si pamatuji jako dítě, byly ty u babičky. Jezdili jsme k babičce a dědovi na vesnici, všude byla spousta sněhu a museli jsme se k nim prohrabávat. To bylo romantické. Teď jsou to Vánoce, kdy je děláme my dětem. To kouzlo Vánoc se vrací z druhé strany a je to zase kouzelné.“
