Vás často nelze přehlédnout - rusé vlasy, bledá pleť, tmavé líčení. Jste ráda jiná?
Přesně tak, jiná a divná. Já se cítím prostě dobře ve všem, co je stylizovaný a co je trochu hodně. Třeba já bych nikdy nešla do černé barvy vlasů. Nelíbila bych se sama sobě. Kombinace tmavého líčení a oblečení se světlými vlasy a pletí, ta se mi líbí. To jsem přesně já.
Vy jste od přírody zrzka, musíte o svou pleť nějak zvlášť pečovat?
Mám alergii na sluníčko a hlavně na jaře a v létě musím dávat velký pozor. V tomto ohledu se musím hodně mazat krémem, ale s nějakou speciální péčí si naštěstí starosti dělat nemusím. Mám oblíbené značky a zaručeně spolehlivá péče o pleť je čistá voda.
V jistých ohledech jste si hodně podobná s Aňou Geislerovou.
Když mi bylo takových sedmnáct let, tak mi to lidé hodně říkali. Teď už si na to asi nějak zvykli. Mě to vůbec nevadí. Přijde mi, že všichni zrzaví lidé jsou si v něčem podobní. A jak nás je málo, tak nás házejí do jednoho pytle. Asi to bude tím, že jsme všichni divný zrůdičky. Pro někoho naopak působíme jako zajímavě hezcí.
Máte několik tetování. Kdy jste s tím začala?
Ani nevím, kdy přišel první impuls nechat se tetovat. Pro mě je to takové docela klasické klišé. Beru tělo jako plátno, a když je prázdné, tak mi to přijde škoda. Tetování je jako záznam mého života, takový můj deníček. Mám tetování na žebrech, na zádech, na rukách a na noze. Dohromady jich mám na těle devět. A určitě budu pokračovat. Spíš to vidím na tetování na noze, protože jde líp schovat.
Anna Linhartová v kalendáři 12 plus 12
Herečka na pařížském týdnu módy (2014)
Není tetování problém při filmování či v divadle?
Zatím jsem se nesetkala s nějakými potížemi. A já si hlavně myslím, že kdyby to byl pro někoho takový problém, tak by si mě neobsadil. Navíc to jde případně zamaskovat. Já spíš vidím problém s líčením. Třeba v Divadle U Hasičů hraji v představení Bosé nohy v parku a tam se chce, abych měla velmi výrazné líčení. Bohužel se líčím sama a podle toho to taky někdy vypadá. Moc se mi to nelíbí. Mám pocit, že ty linky kolem očí jsou strašný. Ráda se v této věci nechám krášlit vizážistou.
Proč po vás tedy chtějí, abyste byla v divadle výrazně nalíčená?
Většinou je to na divadle třeba. Vzhledem k tomu, že jsem světlá, musí být dobře vidět výraz herce.
Vždycky jste chtěla být herečkou?
Já jsem vlastně k hraní nebyla od mámy vůbec vedená. Původně jsem měla ambice být malířkou, ale nedostala jsem se na školu. Bavilo mě vždycky víc věcí. Nejen umění, ale i psaní. Furt něco píšu, ale nemám zase ambice napsat třeba scénář. S kamarádkami máme pořád plány, že uděláme nějakou autorskou hru. K herectví jsem se dostala postupně. Máma vždycky říkala, že mě je na to škoda. Nevím proč. Ale přitom mě v tom podporovala. Podporovala mě vždycky ve všem, co jsem chtěla dělat.
Jak ráda trávíte volný čas, když nehrajete či nepíšete?
Já strašně ráda vařím. Pořád. To je věc, kterou bych si dokázala představit, že bych ráda v životě dělala. Kuchařku napsat neplánuji, mě jde hlavně o ten akt vaření. Teď aktuálně bydlím s jednou spolubydlící a každý den pro nás vařím. Ale vařila jsem vždycky pro přítele, pro mámu. Vařím furt pro všechny.
Říká se, že láska prochází žaludkem. Okouzlila jste muže tím, že jste mu uvařila dobré jídlo?
No, já myslím, že jsem ho asi okouzlila předtím, než přišel. Pak jsem mu uvařila oběd či večeři. Slyšela jsem od kluků komplimenty na svoje vaření, takže asi jim to chutná. Tudíž bych řekla, že jsem je svým vařením spíš potěšila než okouzlila.
Máte nějaký zaručený recept, kterým jídlem se zavděčit muži?
To je strašně těžká otázka. Já jsem vždycky hrozně ráda, když mi někdo řekne, na co má chuť. Je to pro mě oblíbená kuchařská výzva. Vařím všechno. Sama jím nejraději na světě. Kdybych nemusela dělat nic jiného, jen bych jedla a vařila.
