Během loňského roku jste si ke standupovým vystoupením, kdy před publikem stojí člověk sám, přibrala také talkshow. Z Brna jste ji přesunula do pražského Divadla U Hasičů a vaší ambicí je televizní obrazovka. Čím to je, že žádnou z talkshow, jež jsou v současnosti na všech televizních stanicích k vidění, neuvádí žena?
Myslím, že jeden pokus tu byl s Martou Jandovou, ale nemůžu s jistotou říct, jestli to byl typický formát talkshow, protože jsem show neviděla. Ovšem ani ta moje asi není úplně klasická, už proto, že přístup žen a mužů se trochu lišit musí. Mojí ambicí tedy není dělat si z někoho legraci, moje talkshow je taková jiskřivá. Je tam vždy jeden muž a jedna žena, nejprve se bavím s každým hostem zvlášť, pak dohromady a celé je to hodně hravé. Po rozhovorech přichází část, v níž jsem si na hosty připravila nejrůznější hry a úkoly na tělo, při kterých toho o sobě mnohdy prozradí víc než při běžném rozhovoru.
Chodila jsem na terapie, jednu dobu jsem absolvovala tři naráz, což je vlastně šílené, ale prostě jsem chtěla co nejrychleji dohnat všechny ty roky, po které jsem se popírala, všechno jsem to potřebovala co nejdřív opravit.
