Americké ultimátum pro Turecko vyprší 31. července a zní jasně: buď se vzdáte nákupu protivzdušného systému S-400 z Ruska, nebo v projektu nejmodernějších letounů páté generace F-35 končíte, žádný ze stovky objednaných strojů nedostanete a ještě to pocítíte v rámci ekonomických sankcí.
Ankara ale už ruský systém v hodnotě zhruba 2,5 miliardy dolarů koupila. První dodávka má dorazit do Turecka do deseti dnů, řekl už dokonce v neděli Erdogan. USA a další členské státy NATO, jehož je Turecko členem od roku 1952, nákup ostře kritizují od chvíle, kdy Ankara začala s Moskvou obchod dojednávat.
Spojenci ve světle chování Ruska posledních let považují ruský systém za ohrožení. Nehledě na to, že není kompatibilní s jinými systémy a tudíž ani integrovatelný do celkové architektury protivzdušné obrany Aliance.
Američané pak za hlavní překážku zdůrazňují, že by ruský systém mohl získávat citlivá data právě o nových letounech F-35, které se v příštích letech stanou standardem vzdušných sil NATO. To je však už jen vyústění problému, který je daleko hlubší a týká se především samotného Erdogana.
Nákup raket z Ruska a další ochlazování vztahů s USA vzbuzují především otázky o spolehlivosti Turecka jako spojence. „Jde vcelku o reálnou obavu, že nákup S-400 je ve skutečnosti symbolem odpoutání Turecka od Západu a počátek samostatných mocenských ambicí země na Bosporu, ke kterým jí může spíše pomoci Rusko a Čína, než demokraticky orientované NATO a EU,“ uvedl analytik Lukáš Dyčka z Baltic Defence College v estonském Tartu.
Připomněl, že samotné ochlazení vztahů mezi oběma významnými členy NATO není v historii až tak nic nového. Pozorovat je bylo možné už v průběhu krize na Kypru v roce 1964 a znovu 1974, či při americké invazi do Iráku v roce 2003.
Teprve však éra prezidenta Erdogana je obdobím, kdy neshody přicházejí při každém výraznějším regionálním problému. Ať už se jedná o sankce proti Iránu, intervenci v Libyi, občanskou válku v Sýrii, vztah k Egyptu či Rusku – Ankara i Washington se téměř vždy nacházejí na opačné straně barikády.
Milionová armáda půlměsíce: je druhá největší v NATO hned po USA |
Nákup S-400 tak podle něj představuje pouhou kapku v celém poháru špatných vztahů obou zemí za poslední dekádu – dost možná ale kapku poslední.
V tomto kontextu je pak možné vyřazení z programu F-35 a uvalení ekonomických sankcí nutné chápat spíše jako korekční prostředek. „Tedy především jako trest turecké ekonomice a ukázku toho, co Turecko čeká, pokud prezident Erdogan svůj kurz dramaticky neupraví,“ dodal Dyčka.
Erdoganova hlasitá protiamerická motivace pramení především z otevřené americké kritiky vůči dodržování lidských práv v Turecku a podpoře islamistů v Sýrii a odráží i nelibost k bezpečnostní spolupráci USA se syrskými Kurdy a jejich ochranu v boji proti takzvanému Islámskému státu.
Turecký vládce je neústupný
Erdoganův odklon Turecka od Aliance by byl rozhodně bolestivé. Dlouholetý loajální spojenec s klíčovou geostrategickou pozicí, zejména kvůli kontrole námořního přístupu k Černému moři na jihozápadní hranici Ruska, udržuje druhou nejpočetnější armádu v rámci NATO. Hned po Spojených státech.
S-400 TriumfProtivzdušný zbraňový systém středního a velkého dosahu, vyvíjený ruskou firmou Almaz Antěj od 90. let jako vylepšení systému S-300. V ruské armádě je ve službě od roku 2007. Je určen k likvidaci moderních a pokročilých letounů, taktických balistických střel a raket středního dosahu a nadzvukových vzdušných cílů. Systém pracuje až se čtyřmi různými typy raket, které mají rozdílnou startovací hmotnost a dosah (380 km, 250 km, 120 km a 40 km).
|
Podle americké vyslankyně při NATO Kay Hutchisonové by turecký nákup ruských protiletadlových střel mohl napomoci Kremlu oslabit Alianci.
„Musíte si vybrat. Můžete mít jeden nebo druhý, ale ne oba,“ vyzvala Hutchisonová. Turecký prezident i další představitelé ale výzvy i ultimáta odmítli.
Od smlouvy s Ruskem prý neodstoupí. Naposledy šéf turecké diplomacie Mevlüt Çavuşoglu. „Zakoupili jsme S-400 a právě teď mluvíme o tom, kdy bude dodán,“ řekl ještě před Erdoganovým vyjádřením.
„Uzavřeli jsme dohodu. Jsme rozhodnutí. Je vyloučeno, že bychom udělali krok zpět,“ zopakoval v posledních týdnech několikrát Erdogan. A nic nového nepřineslo ani osobní setkání Erdogana s Trumpem na okraj jednání summitu G20 v Japonsku na sklonku minulého týdne. Turecký prezident po ní oznámil, že dodávky ruského systému začnou během „deseti dnů“ a že roztržka kvůli systému S-400 bude brzy „bez problémů urovnána“.
Americký protivzdušný systém Patriot, který Pentagon nabídl jako alternativu a s masivními zpětnými investicemi by byl pravděpodobně cenově dostupnější než ruský S-400, by prý Ankara koupila jen v případě, že nabídka Washingtonu bude tak dobrá jako nabídka Moskvy.
Spory o ruské výcvikové instruktory
Pokud k dodávkám S-400 skutečně dojde, Turecko se se stane první členskou zemí NATO vybavenou moderním ruským zbrojním systémem, i když před nákupem Ankaru spojenci opakovaně zrazují.
Jedním z praktických problémů může být, že turecká armáda bude zpočátku potřebovat k výcviku obsluhy ruské instruktory. Systém S-400 by měl být součástí turecké protivzdušné obrany, tudíž existuje předpoklad, že ruští instruktoři budou mít kvůli integraci přístup na velitelství tureckých vzdušných sil.
Nemocný muž na Bosporu. Turecká ruleta s S-400 a F-35 |
Ruský systém pro správnou identifikaci a rozpoznávání přátelských a nepřátelských strojů, které by měl zaměřit a sestřelit, má být softwarově propojen s tureckými letouny F-16 a v budoucnu ideálně také s novějšími letouny. Je tedy otázkou, zda Ankara ruským instruktorům umožní přístup k softwaru svých letounů a zda na druhé straně nechá „kolovat v žilách“ své protivzdušné obrany ruský software ovládající střely a radary.
Ankara navrhla kompromis, že turecké letectvo bude fungovat nezávisle na protivzdušné obraně a turečtí operátoři pro ruské systémy by byli vyškoleni přímo v Rusku, místo aby se ruští instruktoři pohybovali na tureckých základnách. Základní obavy Američanů a spojenců, že by ruské radary ze systému S-400 sbíraly data o nových letounech F-35 a předávaly je Rusům, to ale nijak nerozptýlilo.
Prestižní letecký magazín Airforce Times před časem upozornil, že státy NATO používají u letounů a protivzdušné obrany šifrované taktické datové spojení známé jako Link 16, které umožňuje vojenským letadlům a dokonce i lodím a pozemním jednotkám sdílet obraz bojiště v téměř reálném čase.
Stejně jako systém pro rozpoznávání přátelských a nepřátelských letounů (IFF) by musel být zkrátka nějakým způsobem k ruskému systému S-400 integrován, aby stroje F-35 v tureckých službách mohly v letálním dosahu střel S-400 vůbec létat a nebyly neustále v ohrožení sestřelení.
„Radary S-400 jsou schopné fungovat jako platforma pro sběr elektronických a signálních informací o F-35,“ varoval analytik Aaron Stein z amerického Atlantic Council. Provoz strojů F-35 v těsné blízkosti systému S-400 by pak podle expertů časem vedl k tomu, že se ruský systém díky sběru dat naučí jinak přísně utajované průběhy přenosu šifrovaných dat a dokonale pozná provozní parametry fungování technologie „stealth“, která jinak letoun činí pro radary obtížně zachytitelné.
Vlastní letoun páté generace
Turecko výtky opakovaně odmítlo a navrhovalo vytvořit společnou komisi, která by situaci posoudila a našla východisko, jak by vedle sebe mohly fungovat ruské střely i americké letouny. Bílý dům návrh nepřijal. Naopak.
F-35 Lightning IIVíceúčelový letoun páté generace, který se v dalších letech má stát standardem bojových letounů v rámci NATO. Nahradí stroje F-16. Základní provedení stroje F-35A je určeno pro tradiční „suchozemské“ vzdušné síly. Modifikace F-35B dokáže operovat z menších letadlových lodí díky schopnosti kolmého startu a přistání a námořní verze F-35C se má uplatnit na letadlových lodích s katapulty. Vývoj začal v roce 1992 a na financování se podílelo několik spojenců - Británie, Itálie, Austrálie, Kanada, Norsko, Dánsko, Nizozemsko a Turecko.
|
Pentagon počátkem června zastavil výcvik tureckých pilotů na nových letounech, který do té doby probíhal v Arizoně. Kromě dodávek samotných letounů je samozřejmě ohrožena výroba komponentů pro letouny F-35 v Turecku. Američané si už loni nechali vypracovat analýzu, jak dlouho by trvalo turecké výrobní kapacity nahradit a jak by se naplánované dodávky letounů pro další spojence zpozdily. Byly by to až dva roky.
Součástí americké reakce by pak byly ekonomické sankce, které by tvrdě postihly několik klíčových firem tureckého obranného sektoru. Ty by nemohly využívat americké součástky a nesměly by svou produkci uplatnit na americkém trhu. Jako člen konsorcia přitom investovala Ankara do programu F-35 více než 1,2 miliardy dolarů.
Před hrozícím nedodáním nových supermoderních letounů Ankara nově vyslala vzkaz, že pokud nedostane stroje F-35, vyrobí si vlastní. Na květnovém aerosalonu v Paříži Turci představili model své nové stíhačky páté generace. Nese označení TF-X a podobá se právě americkému letounu F-35.
Turecko má jedny z nejsilnějších vzdušných sil v regionu vůbec. Páteř tvoří flotila 245 nadzvukových amerických strojů F-16 a k tomu ještě 50 starších F-4E Phantom II, z nichž část prošla modernizací za přispění Izraele. Nový stroj F-35 je obecně považován za nástupce - přímého pokračovatele letounu F-16.
„Mít letoun F-35 je v tuto chvíli důležité i pro Turky. Není to tak, že by nad tím mávli rukou a řekli, tak dobře, my v tom programu nebudeme. Myslím, že se do poslední chvíle budou chtít nějak licitovat,“ konstatoval letecký expert Jan Čadil, šéfredaktor časopisu Letectví & kosmonautika.
Vyloučení Turecka z projektu F-35 by podle něj mělo zásadní dopad na celý program kvůli tomu, že turecké firmy vyrábějí některé konstrukční části pro celou světovou flotilu těchto letounů.
