ČTĚTE TAKÉ:
Zemřel spisovatel a novinář Rudolf Ströbinger
Vystudoval filozofii na Karlově univerzitě, v deníku Lidové demokracie to dotáhl na zástupce šéfredaktora, po roce 1968 odešel do západního Německa, pracoval mimo jiné v československé redakci Deutsche Welle, od počátku osmdesátých let byl předsedou exilového PEN klubu německé jazykové oblasti.
Po pádu komunismu se Ströbinger v původní vlasti objevoval jako "penový" funkcionář, ale především se roztrhl pytel s jeho knihami na nejrůznější, zejména kriminalistická a takzvaně atraktivní historická témata: Intimity královských dvorů, Smrt Šípkové Růženky, Smrt ve Vatikánu, Vražda na zámku Mikulov, Vraždy na dvoře císaře Rudolfa II., Poker o Prahu, Rudá zrada, Stalin stíná hlavy – to jsou názvy jen některých z nich. Zpracováním šlo o populární publicistiku.
Kromě toho byl Ströbingerův znělý hlas slyšet například z rádia Impuls, do jehož vysílání telefonoval třeba i jen několikavěté příspěvky na pomezí bulváru. Ale psal také do Lidových novin, v Českém rozhlase 6, který volně navazuje na Svobodnou Evropu, byl ke slyšení zejména v pořadu Názory a argumenty.
Doba a politika umějí být krutě ironické. Nebo přesněji řečeno: jedinec se může dostat do velice paradoxních her s mocí, a tím i s vlastním osudem. Tak i Rudolf Ströbinger. Asi vůbec nejpopulárnější knihou tohoto autora, který je v seznamech Státní bezpečnosti registrován jako spolupracovník československé rozvědky pod krycím jménem Picaso (s datem 20. května 1969), je monografie vyzvědačky Mata Hari; poprvé tu vyšla v osmašedesátém roce, potom dvakrát po listopadu 1989.
Jenže nedosti na tom! V roce 2000 Ströbinger vydal knihu Agent A-54: největší československý špion všech dob. Popsal v ní činnost Paula Thümmela, nejúspěšnějšího špiona československé vojenské zpravodajské služby, jenž byl pro spolupráci získán v roce 1936 a zemřel v posledním roce války.
Výpisek z četby
Jaroslav Formánek, ročník 1960, je rovněž exilový spisovatel, ale úplně jiného ražení. Společnost pro Revolver Revue vydala nyní autorův dokumentární román Francouzský rok. Jde o kompozici záznamů, které si Formánek vedl od srpna 2000 do července 2001 a v nichž reflektuje život francouzské společnosti, ale i svůj vlastní.
Zde jeden ze záznamů: "Syn má za sebou dva týdny školy. Znovu si začal kousat nehty, obtížně se soustřeďuje, vzteká se. Podobné příznaky o prázdninách nikdy neprojevuje. Rád bych mu pomohl a řekl: ‚Nech to plavat, nestojí to za to.‘ Namísto toho se zeptám, jaké má dnes úkoly. Ztuhne, oči se mu rozšíří napětím a s pažemi nepřirozeně přimknutými k tělu začne rozechvělým hlasem recitovat básničku Louise Aragona Kohout."
