Nebýt drtivé volební porážky všech koaličních stran, vláda by se také pravděpodobně nevyměnila. Ale rozhodovat bude vše jiné než skutečný výkon ministra, jeho talent a další energie.
Jakžtakž volnou ruku má premiér ohledně čistky mezi podřízenými z ODS. Na lidovce a zelené může sáhnout jen tehdy, když to Čunek a Bursík schválí. Revoluci tedy nečekejme, spíš face-lifting. Do voleb nejde o nic jiného, než aby měla vláda mladistvě vyhlížející tvář.
Vzdalme se však od zákonů politického handlu. Kdo by měl zůstat a kdo jít? Pokusme se je seřadit od nejlepších k nejhorším, přičemž naše stupnice průměruje technickou hodnotu (skutečný výkon ministra) a umělecký dojem (schopnost své výsledky "prodat").
1. Martin Bursík. Ze zeleného programu dosáhl maximum. Má pověst slušného chlápka. Jeho aféra s kolegyní prochází. Neuspěl sice v boji proti Václavu Klausovi, ale Topolánka si nepopudil. Navíc se teď zdá, že měl pravdu.
2. Tomáš Julínek. Jako první ministr zdravotnictví zpracoval logickou, správnou, úspornou, a navíc humánní reformu. Tragické selhání při jejím prosazování je jeho vina jen z menší části – tady měla pomoci celá vláda.
3. Petr Nečas. Seškrtal zbytečné sociální dávky, jako ministr je výkonný, jako člověk důvěryhodný. Nikdo ho nepodezřívá z korupce.
4. Džamila Stehlíková. Jakkoli působí chaoticky, dělá to, co má dělat ministr pro lidská práva. Ruší konvence (bití dětí), zastává se menšin.
5. Martin Říman. Boj za Temelín a prolomení limitů těžby je nemoderní, ale je v zájmu Česka.
6. Karel Schwarzenberg. Muž knížecí grácie, solidní diplomat. Skutečné zahraničněpolitické těžkosti však řešit nemusel.
7. Alexandr Vondra. Průbojný, netají svou orientaci na Ameriku, ale v Bruselu realistický vyjednavač. O vyšší příčku přišel jen kvůli zoufalé kampani na podporu radaru. Podobně jako u Julínka to není jen jeho chyba.
8. Miroslav Kalousek. Prosadil úsporný rozpočet. I po jeho ministrování však zůstanou temné, složité a prolobbované daňové zákony.
9. Jiří Pospíšil. Reklamně slabý, až velmi slabý. Výkonný při vyjednávání se soudci. Prosadil výrazné a pro lidi dobré změny ve fungování v justici a nový trestní zákoník. Tady napišme tlustou čáru. Lidi pod ní by měli odejít.
10. Ivan Langer. Patří k nejlepším ministrům. Skvělý reformátor policie. Maximálně se snaží o marketing. Provází ho však pachuť aféry, a to si ohrožená vláda může dovolit jen těžko.
11. Aleš Řebíček. Nesplnil očekávání magického stavitele dálnic. Jejich ceny jsou pořád vysoké. Navíc i nad ním se vznáší otazníky kolem korupce.
12. Vlasta Parkanová. Je sice dobré mít ministryní obrany dámu, ale ta na to musí mít.
13. Petr Gandalovič. Vynikající diplomat i komunální politik se na své místo nehodí.
14. Ondřej Liška. Ani on nepatří na místo ministra školství. Jeho specializací je zahraniční politika.
15. Jiří Čunek. Navždy zůstane mužem aféry, kterou nezvládl, i když úplatek patrně nevzal. Jeho neuvážené výroky a jisté buranství odrazují řadu potenciálně pravicových voličů.
16. Cyril Svoboda. Byl už v příliš mnoha vládách. Nutně potřebuje odpočinek.
17. Václav Jehlička. Kdo to je?
