„Myslivci svou roli nezvládají. Přestože se každoročně loví víc divokých prasat i jelenů, jejich reálné stavy stále vzrůstají,“ říká Miroslav Kutal, vědecký pracovník Ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně. Připouští, že situace myslivců je složitá. Práci jim komplikuje skladba zemědělství, které se hodně orientuje na řepku a kukuřici. Tyto plodiny jsou pro velkou zvěř neodolatelným zdrojem energie a ta se pak rychle množí. I proto vítají ekologové návrat vlků do české přírody.
Fotogalerie |
„Vlk naopak s regulací pomáhá, ačkoliv netvrdíme, že problém vyřeší,“ říká Kutal. Takový postoj se ale nelíbí myslivcům. Mají strach, že by se vlk mohl přemnožit podobně jako dříve chráněný kormorán, jehož počty se rozrostly natolik, že dnes se za jeho odstřel vyplácejí odměny.
„Chceme jenom to, aby se stát začal na problém s vlky připravovat,“ říká jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Miloš Fischer. Podle myslivců je potřeba, aby stát jasně stanovil, kolik vlků může v tuzemské přírodě žít, aby bylo možné jejich stavy regulovat a dopředu tak zabránit případnému přemnožení. Upozorňují, že už dnes vlci způsobují finanční škody především chovatelům.
„Nikde v Evropě není přemnožení vlků doložené,“ říká Kutal. Aktuálně se po českých lesích pohybuje 50 – 70 vlků. V budoucnosti by jich podle odhadů ekologů mohly být stovky, přemnožení ale prý nehrozí.
„Vlci jsou teritoriální zvířata. Udržují si stabilní teritorium. Smečky se budou dál rozšiřovat, není to ale tak, že by se vlci lokálně množili do desítek kusů. Smečka může mít v našich podmínkách okolo deseti až dvanácti zvířat, většinou je to ale méně,“ říká Kutal a doplňuje, že právě kvůli potřebě bránit si svoje území k přemnožení vlků nedochází. Pokud by jich bylo v přírodě moc, začnou spolu soupeřit a jejich stavy se ustálí.
Fišer připouští, že lokálně jsou počty některé zvěře skutečně vyšší, obvinění, že by myslivci svoji regulační roli nezvládali ale odmítá. Myslivci za rok 2017 ulovili podle statistik ČSÚ téměř 393 000 kusů problematické spárkaté zvěře, tedy zejména divokých prasat a jelenů. To je o téměř 76 tisíc úlovků více, než v roce 2016 a vůbec nejvíce za posledních pět let. Nejvýrazněji se na statistikách projevil lov divočáků, kterých bylo zastřeleno o 69 tisíc víc než v roce 2016.
Přesto ale škody způsobené zvěří, kterou mají myslivci na starosti, rostou. V roce 2017 dosáhly jenom v lesnictví hranice třiceti pěti milionů korun. To je podle dostupných statistik nejvíc minimálně od roku 2008. Myslivci si stěžují, že v efektivnějších zásazích jim brání zákon o myslivosti, konkrétně normované stavy zvěře. Plány odstřelu se totiž v jednotlivých honitbách určují podle tabulek, zvířata se ale stahují na místa, kde je hodně potravy, nebo více vody. V praxi tak dochází k situaci, že zvěř, kterou je potřeba odstřelit, ve svém revíru není, a tam kde je, ji myslivci nemůžou odstřelit nad limit stanoveného plánu.
Graf škod, které způsobila zvěř lesníkům.
Podle ekologů jsou škody způsobené vlky výrazně menší, než jak je myslivci prezentují. Vycházejí přitom ze statistik, které sesbírali prostřednictvím krajských úřadů po celé České republice. Ze statistik vyplývá, že škody způsobené vlkem skokově narostly mezi roky 2015 a 2016. I přes strmý nárůst ale výše škod dosahuje řádu stovek tisíc. V roce 2015 vznikly škody zhruba za 100 000 korun, v roce 2016 šlo o 587 000 a v roce 2017 o 661 000 korun.
Statistika ekologů o počtu vlčích útoků a počtu zabitých zvířat.
Zároveň se mezi lety 2016 a 2017 překvapivě snížil počet zabitých hospodářských zvířat a to i přesto, že se vlčí populace podle odhadů ekologů v tomto období minimálně zdvojnásobila.
Důvodů může být několik. Chovatelé se na vlka lépe připravili a zabezpečili své chovy, například pořízením ovčáckých psů. Vlčí smečky mohou být také podle Koukala zkušenější a zaměřují se více na lesní zvěř a na větší úlovky mimo domovy lidí.
