"Kdyby se na tom nyní začalo opravdu intenzivně pracovat, při zapojení zájmových skupin by se po dvou letech dalo dojít k pokroku," uvažuje bývalý velvyslanec v USA Alexandr Vondra. K tomu má napomoci ofenziva zdola.
"Jdeme do Washingtonu přes venkov," říká český velvyslanec ve Washingtonu Petr Kolář. "Chceme působit přes státy Unie, které mají vliv, přes voliče a lokální politiky. Chceme, aby zákonodárci ze svých volebních obvodů slyšeli otázku, proč země jako Česko má víza."
Mobilizovány jsou rovněž různé lobby. Například židovská, která už poslala všem kongresmanům dopis, nebo velmi vlivná kubánská – ta oplátkou za to, jak se Česko angažuje v otázce Kuby. Zapojeny jsou i myšlenkové trusty jako třeba Heritage Foundation.
"Přesně jsme si identifikovali skupiny lidí, kteří jsou nám nakloněni. Nemáme v USA jen krajany, ale také spoustu přátel, kteří vidí, jaká strategická chyba se děje," říká Kolář.
Zapojeni jsou taky byznysmeni, protože ti mají většinou zájem na odstraňování bariér. "Máme pořád víc a víc lidí na své straně," říká Kolář.
Bubny nic neřeší
Vstupní víza do USA, to už je česko-americký folklor. Po dlouhé roky někdo toto téma čas od čas zvedne a hladina se rozvíří. Naposledy z víz znovu učinil téma ministr zahraničí Cyril Svoboda jednou poznámkou v televizní debatě, když se vyslovil pro přísnější pohraniční kontroly amerických občanů.
Tvrdší postoj vůči nim by podle něho upozornil na nerovné vízové vztahy. Větší razanci ihned slíbil i premiér Jiří Paroubek, který se v pondělí na ambasádu jde podívat.
"Když Cyril Svoboda zabubnuje u nás v televizi, tak si toho v USA nikdo nevšimne," říká ale Vondra. Také mluvčí americké ambasády v Praze Jan Krč upozorňuje, že kdyby Česko zavedlo třeba i víza, v USA to média sotva zaznamenají.
Rovněž stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil podotýká, že administrativní opatření české strany se nesetkají s kýženou odezvou a připadají mu jako "trochu účelové módní téma před volbami".
"Skončilo by to po několika měsících blamáží. Lepší je snažit se mluvit s kongresmany a informovat Američany." Jeden diplomat dodává: "Tlak musí být pozitivní, a ne negativní, aby to nepůsobilo dojmem revanše a trucovitosti."
Tlak na Spojené státy má i mezinárodní rozměr. Mnoho let se Středoevropané snažili o zrušení víz na vlastní pěst. Všichni dopadli špatně. Vondra říká, že to je třeba změnit: "Měli bychom se snažit vytvořit koalici zemí, jako když jsme usilovali o NATO. Nastolit to společně v Americe jako velké politické téma."
Co Čechům na vízech vadí?
Velké téma? "Nechápu to. Co Čechům na těch vízech vlastně tolik vadí?" zeptal se mluvčí americké ambasády Krč. "Vždyť i vy máte země, kam jedete bez víza, a tam ho na cestě k vám naopak potřebují." Odpověď má emotivní i praktickou vrstvu. Nepříjemné jsou vysoké poplatky a systém kontaktu. Třeba na Slovensku je "uživatelsky příjemnější".
Hlavně se však zdá, že mít bezvízový styk s USA je posledním krokem, po němž se Češi budou cítit rovnocenní s první ligou. Naopak nyní se cítí jako spojenci druhé kategorie. Dalším problémem je častý pocit, že rozhodování je nečitelné, neprůhledné a hodně záleží na náladě úředníka. "To je fáma," vylučuje to ovšem Krč.
Jeden vysoký politik vyprávěl jednomu novináři, jak dcera známých nedostala vízum k jazykovému kurzu. Politik se o tom příležitostně zmínil vysokému zástupci USA v Praze a ujistil ho, že za žádostí nebyly žádné postranní úmysly.
"Řekl jsem mu, že za ni ručím," vyprávěl. Zástupce řekl, ať si dívka podá žádost znovu. Podala – a vízum jí bylo opět zamítnuto.
