V roce 2017 jste byla u podpisu Istanbulské úmluvy, kterou však Česko dosud neratifikovalo. Jaké jste měla tehdy pocity? Jaké máte dnes, když vidíte, že jsme se vlastně nikam neposunuli?
Očekávala jsem, že ČR ratifikuje bez jakýchkoli pochyb. Jenže pak se rozvinula veřejná debata iniciovaná katolickou církví, která Istanbulskou konvenci dostala do úplně jiné polohy, než kterou ve skutečnosti představuje. Dnes už to žije svým životem a má symbolický význam pro dvě strany – pro konzervativní, která tvrdí, že úmluva škodí, a pro ty, pro které jde o užitečnou věc, která má zlepšit boj proti domácímu násilí a násilí na ženách.
Jsem samozřejmě pro, aby Česká republika úmluvu ratifikovala a aby se úmluva demytizovala a de-démonizovala a aby si ji znovu přečetli všichni ti, kteří podlehli tomu, čemu říkám interpretační paranoia.
Novinkou je také digitální násilí, které je vůči ženám masivní a mělo by být trestané. Proto jej chceme zařadit jako speciální skutkovou podstatu.
Jak moc je Istanbulská úmluva démonizovaná v dalších zemích, které ji nepodepsaly nebo případně neratifikovaly?
Je to totéž v bleděmodrém. Hlavně se apeluje na tradiční rodinu. A já na to říkám, že pokud má tato tradiční rodina obsahovat to, že jsou někteří členové biti, tak bychom tuto tradici měli opustit. Je také pravda, že ve státech, které neratifikovaly, mělo skutečně velký vliv to, jak se k úmluvě postavila církev. V Bulharsku a Chorvatsku je to pravoslavná církev, Polsko teď pod vlivem katolické církve uvažuje o tom, jestli ratifikaci nestáhne. Vždycky je tam zkrátka odkaz na tradici. Ta je výborná věc, pokud má zacementovat jako normu to, že jsou ženy a děti bity, je třeba proti tomu udělat maximum.
Blažek žádá odložení Istanbulské úmluvy. Chce politické debaty, vysvětlil |
Je zvláštní, že v České republice má církev na veřejnou debatu takový vliv, když patříme k nejateističtějším zemím Evropy...
Mě samotnou to překvapuje a moc si neumím vysvětlit, jako je možné, že je konzervativní část tak hlasitá a úspěšná. Odpovídám jim jen tolik: když nechcete Istanbulskou konvenci, tak co uděláte proti násilí na ženách a na dětech vy sami? Jak budete obětem lépe pomáhat? Jak odstraníte nedůvěru obětí v orgány, které mají násilí řešit? Existuje řada kumulovaných problémů, kterými se stát dostatečně nezabýval. Sama jsem na to proto musela reagovat. Vloni jsem navrhla směrnici proti násilí na ženách, což je jakási náhrada právě za Istanbulskou konvenci.
Znění směrniceČlenské státy zajistí, aby následující úmyslné jednání bylo možno trestat jako trestný čin:
Členské státy zajistí, aby se aktem, k němuž nebyl dán souhlas, rozuměl akt:
|
Tato směrnice také upravuje problematiku hate speech, zločiny v kyberprostoru a podobně. Jaký další důležitý aspekt se tam objevuje nad rámec Istanbulské úmluvy?
Zpřesňujeme definici znásilnění a nastavujeme tresty poměrně vysoko. Není normální, aby násilník, který ženě způsobí celoživotní trauma, dostal roční podmínku. To je naprostá degradace ženy a oběti trestného činu.
Novinkou je také digitální násilí, které je vůči ženám masivní a mělo by být trestané. Proto jej chceme zařadit jako speciální skutkovou podstatu.
V jakém časovém rámci by to mělo proběhnout?
Pořád doufám, že směrnici schválí Europarlament a členské státy ještě letos a že se zavede do národních zákonů.
Debata o redefinici probíhá v Česku. Podle průzkumu organizace MV Market Research pro organizaci Konsent a podvýbor pro domácí a sexuální násilí je pro změnu legislativy většina žen. Čtrnáct států EU tuto definici již zakotvenou má. Navrhovaná směrnice jej tedy zavádí plošně?
Ano, to je přesně to, co směrnice navrhuje. Chceme do zákonů ve všech členských státech zavést přesnou definici znásilnění na základě absence souhlasu a, jak už jsem říkala, zpřísnění trestů za znásilnění.
Bude-li znásilnění definováno jako absence souhlasu, pomůže to, říká advokátka |
Takže tato směrnice se, na rozdíl od Istanbulské úmluvy, přímo dotkne legislativ jednotlivých států.
Přesně tak. Směrnice očekává zavedení právě těchto definic do trestních zákoníků ve všech členských státech.
Nebojíte se, že vůči tomu bude ještě větší odpor než vůči Istanbulské úmluvě?
Pokud bude odpor od těch samých, od kterých jsem ho již slyšela, budou si protiřečit. Odpor proti Istanbulské úmluvě byl vůči článkům, které mají potírat stereotypy a jít proti tradicím, které znevažují a urážejí ženu. Tohle odpůrcům vadilo. Ale zároveň jsem od nich slyšela, že je třeba více bojovat proti násilí na ženách a na dětech. Řekla jsem – dobře, tak to dáme do evropské směrnice. A teď dělám, co jsem řekla.
Co se týče online násilí vůči ženám, je velmi specifické. A dosud se skutečně příliš neřešilo. Jak to vnímáte vy?
Nenávistných projevů na internetu si užívá každý, kdo vystrčí nos a dopustí se nějakého názoru. Já tomu říkám digitální lynč. Ale v případě, že jste žena a jako žena si dovolíte mít názor, přijdou útoky na vaši integritu, na váš věk, na váš vzhled... To je něco, co muži víceméně nevyvolávají. Reakce na ně se většinou drží v rovině reakcí na jejich názor. Kdežto na ženu se reaguje jako na ženu, a je to odpuzující stránka internetové komunikace, na kterou jsme potřebovali reagovat.
Toto násilí je často znevažováno tím, že jde „jen“ o prostředí internetu...
To ale neznamená, že to nikoho neuráží, neponižuje a nepoškozuje. Zároveň u digitálního násilí vidíme velice přímou linku na násilí v reálném světe, a to už je něco, na co reagovat musíme.
