Byli by nám milejší vrazi, kteří nešmelili? Svět rudých satrapů nabízí nekonečné množství hrůzosměšných komedií.
Jen namátkou: o vyšívané ubrusy po zavražděném Slánském se vrazi servali osobně ještě dřív, než popel zavražděného vychladl.
Kdo však má komunistické oči, vidí to vše jinak. Ani vraždění, ani pašování kořalky nesloužilo ničemu menšímu než světlým zítřkům. A takový cíl za nějakou mrtvolu už stojí. Natož za pár set tisíc marek. Když se bojuje za dobrou věc, odletují třísky a účel světí každý prostředek.
S touto otázkou přilétají k nám z šera svých říší zapomenutí rudí banditi s otázkou veskrze moderní: Co všechno si politika může ve jménu svých svatých cílů dovolit? Světí účel každý prostředek?
Každý politik vám odpoví: Žádný a nikdy! Mravnost nade vše. Jak je to ve skutečnosti, dobře víme. Vrchním hříchem komunistů nebylo, že jejich satrapové šmelili a kradli, nýbrž že vytvářeli prostředí, v němž nebylo možné zloděje a šmelináře odhalit, soudit, trestat.
Nakonec komunisti řešení otázky účelu a prostředků zrušili jednoduše: ukradli celý stát, všem všechno. Pak už žádná otázka, co se smí za jakým účelem, nebyla. KSČ směla vše a vše bylo po jejím právu. Socialismus komunistů znamenal, že vše patřilo jim, totiž jejich vůdcům.
O zlodějně nemohla být řeč. Mladý Stalin přepadal banky. Mladý Mikojan spal za peníze s arménskými kupci. Pro stranu! Pro osvobození pracujících. Aby kapitál byl poražen. Jenže kdo šmelí, loupí, vraždí, ten šmelí, loupí,vraždí. Ať už nad ním vlaje ideál nejsvětější.
Účel nesvětí prostředky, nýbrž prostředky vytvářejí účel. Kradeš, netvoříš svět zítřka, nýbrž svět zlodějů. Vlajko, ty avantgardní rudé znamení, zplihni.
