S jakým očekáváním jste do Turecka přijížděl? Bylo něco, co vás na místě překvapilo?
Tím, že na mimořádné události hodně cvičíme, snažíme se je simulovat, jsme jeli do něčeho, co jsme svým způsobem znali, byť nikdy nezažili. Co se týká vybavení a nasazení lidí a psů, byli jsme připraveni dobře. Ale to zoufalství a opravdový rozsah škod si člověk nedokáže představit.
Dvě přeživší se vám podařilo zachránit pět dnů po zemětřesení. Věřili jste, že máte šanci najít ještě někoho živého?
Počítali jsme s tím, že mrazivé počasí a rozsah škod bude pro oběti naprosto zničující a moc přeživších nebude. Ale viděli jsme, jak se živí vyprošťují každý den. I dny po nás vyprostili kolegové z jiných týmů další živé. Navzdory očekáváním lidé přežívali. Díky velké vůli i tím, že v sutinách se vytvořily kapsy, kde nebyl takový mráz jako venku.
Jak vypadá psí hledání osob pod troskami?
Není to o jednom psovi, ale vždycky o skupině psů. Nasazujeme jich na jednom místě několik. Jsou cvičení, aby hledali dech člověka. Pokud ho ucítí, dají nám štěkáním znamení a zasahující kynologové pak dohromady vyhodnotí, kde se přeživší nachází. Psi jsou neskutečně přesní, člověk může být i pod několika zřícenými patry.
Obětí zemětřesení je přes 45 tisíc, s umírající nadějí doutná hněv |
Zůstáváte na místě až do vyprostění osoby?
Pokud pracujeme pro náš tým, tak zůstáváme a zbytek našeho týmu se snaží osoby vyprostit. Pokud s psy pomáháme jinému týmu, tak trosky pouze označíme a odjíždíme. Vyprošťování je většinou otázka několika hodin.
Návrat českého USAR odřadu z Turecka |
Kolik živých osob pod sutinami jste na misi v Adiyamanu označili?
Označených živých osob bylo více než ty tři, které se zásluhou našich pejsků podařilo vyprostit. Někdy už byly vyproštěny bez života, případě ani nemohly být vyproštěny, protože k tomu nebyly podmínky. To je asi to nejhorší, co může být. Když najdete někoho živého, ale tým není schopen ho vyprostit, což se stalo třeba týmům místních. Bohužel nemůžeme být všude.
Jak se sutiny při záchraně osob odstraňují? Manuálně, nebo je možné použít i těžkou techniku?
Postupů je mnoho, záleží, co dovolí okolnosti. My jsme měli k dispozici místní těžkou techniku a používali jsme jeřáb a bagr. Dvě přeživší jsme vyprostili tak, že jsme postupně odkrývali vrstvy nad nimi.
Nešlo hledat jen živé, říká velitel záchranářů. Mrtví v sutinách se objímali |
Jaké pocity po vyproštění živých ze sutin zažíváte?
Je to cíl, kvůli kterému tam jedeme. Když ho splníte, ať už je to jeden nebo dvacet vyproštěných přeživších, je to neskutečná vzpruha a další motivace k práci. Jakmile jsme začali dosahovat výsledků, práce byla lepší u psů i u lidí. Vždycky pracujeme na sto procent, ale když máte chuť a motivaci, je to ještě lepší.
Petr Klega
|
Věřili vám místní?
Ano. Za mě musím říct, že přístup místních obyvatel byl dobrý. Myslím si, že nám dělali nejlepší podmínky, jaké mohli. Vyjadřovali nám vděčnost, což člověka silně motivuje. Šlo cítit, že v nás lidé vidí východisko, naději v zoufalství. Nezažil jsem po této stránce nic negativního.
Na záchranných pracích jste dělali v nonstop režimu. Střídali jste se v šestihodinových službách. Kdy jste spali?
Je to náročné. V šesti hodinách odpočinku není jen spaní, musíte se najíst, dekontaminovat, převléct, takže se doba zkracuje. Potom jsme to i měnili, protože po zhruba sedmém dnu by únava byla tak velká, že by to hraničilo s bezpečností. Najeli jsme proto na jiný systém s delší dobou odpočinku.
OBRAZEM: Čeští hasiči ukončili misi v Turecku. Našli 78 obětí, zachránili tři živé |
Jaký byl režim pro psy?
Pejsci jsou cvičení na spaní v bedýnkách, které berou jako místo odpočinku. Zhruba po půl hodině práce na sutinách pejsky zavřeme v autě do jejich bedýnek a v tu chvíli už odpočívají. Psi měli více odpočinku než my lidi. Na své fence Terezce na rozdíl ode mě nějakou únavu nepozoruju. Ta si to tam, myslím, i když to teďka zní hloupě, po nějaké době začala užívat.
První dva dny samozřejmě byla ve stresu, protože to pro ni bylo něco, co ještě nepoznala. Nicméně jakmile zjistila, že je tam důležitá, což je to, co potřebuje, tak začala pracovat a měla z toho radost, takže jsem nepociťoval, že by byla v nějakém velkém stresu. Naši pejsci nasazují své životy daleko více než my a ani si to neuvědomují. Berou to jako práci pro smečku a svého pána.
Zemětřesení v Turecku a Sýrii |
Takže pejsci se vracejí v pořádku?
Fyzicky ano, jsem rád, že se nám podařilo se vyvarovat zranění. Ale po dvanácti dnech zásahu nám polovina psů nyní značí i lidi bez života. Což je špatně, protože bychom ztráceli čas týmu na vyproštění živých osob. To teď budeme muset výcvikem spravovat.
Co bylo na celé misi nejtěžší pro vás osobně?
Když člověk viděl, že to postihlo děti, to je vždy nehorší. Smrt si nezaslouží nikdo a děti ze všech nejmíň. Tím, že zemětřesení přišlo v ranních hodinách, bylo jich mrtvých bohužel hodně. Řekl bych, že z celkového počtu námi vyproštěných osob tvořily děti skoro polovinu. Viděli jsme, jak byly pod troskami blízko rodičům, kteří se je snažili ochránit v náručí. To bylo velmi smutné.
