Rony Jabbour, hasič
Hasič Rony Jabbour vyjížděl za třicet let k několika nahlášeným případům střelby. Vždy se ale ukázalo, že jde o falešný poplach. „Už dříve jsme vyjížděli k událostem, při kterých jsme pracovali s myšlenkou, že je tam střelec ohrožující někoho zbraní. Tohle ale bylo poprvé reálné. Jeli jsme na místo a už v éteru poslouchali informace, že je tam útočník a dochází ke střelbě,“ ohlíží se Jabbour za událostmi 21. prosince.
Sliboval ještě horší jatka. Soud poprvé po střelbě na fakultě trestal vyhrožování |
Ten den velel jedné z pomáhajících hasičských jednotek. Nyní sedí u sebe v kanceláři, mluví klidně, věcně. „To, že se taková situace jednou stane, bylo jisté. Otázkou bylo jen kdy. Bylo by bláhové si myslet, že se nám to vyhne,“ říká Jabbour, který se narodil v Libanonu a do Česka se přistěhoval s rodiči.
21. prosince se svým týmem přijel nejprve ke Žlutým lázním a ošetřil dva postřelené turisty – manžele ze Spojených arabských emirátů. Přestože muže zasáhla střela do ramene a ženu do hrudi, byli oba při vědomí, v šoku. Přítomnost hasičů je výrazně uklidnila. S nimi vyčkali na příjezd záchranářů. Dohlíželi na ně policisté, jelikož v té době ještě nevěděli, kde střelec přesně je.
Kolem mrtvých a zbraní
S týmem se poté přesunuli k Rudolfinu. Policisté vyváděli studenty z fakulty a venku je identifikovali. Studenti vycházeli v tričkách a hasiči pro ně zajišťovali deky. Pak Jabboura policisté povolali zastavit masivní únik vody z poškozeného topení v 5. patře filozofické fakulty. Jinak by s hasiči vůbec do budovy nemusel jít. V hlavě mu utkvělo, jak patry stoupali výš a výš a míra tragických následků se stupňovala. Procházeli kolem zabitých, viděli arzenál zbraní, které si střelec na fakultu přivezl.
Policie podle něj tehdy víc udělat nemohla, naopak zabránila ještě většímu počtu mrtvých. Ocenil, jak fungovala koordinace mezi hasiči, policií a záchranáři.
Policie o riziku věděla 90 minut před střelbou. Vedení fakulty nevarovala |
Bál se? „Vyhlášením výjezdu sepnete do pracovního módu. Uvědomujete si, co děláte, kam jedete, co se bude dít, čas o tom přemýšlet máte až po splnění úkolu,“ popisuje. Stále cítí lítost, ale po třech desítkách let zkušeností je psychicky odolnější. Terapeutickou pomoc nepotřeboval. Naučil se už od emocí souvisejících s prací efektivně odpoutat.
Pro mladší hasiče to bylo něco jiného a Jabbour byl rád, když za nimi do práce přišel psycholog a oni mohli sdílet své pocity. Nejčastěji se svěřovali, že během výjezdu prožívali strach z neznámé situace. I Jabbour si událost potřeboval v sobě „uzavřít“. Dva dny po Vánocích se před školu vrátil podívat se na schody skryté pod zapálenými svíčkami. A připomněl si, že neštěstí Čechy alespoň semknulo.
