Na první pohled určitě nikoli. Mzdy v prvním kvartále letošního roku narostly o famózních deset a půl procenta. A to ještě v hrubém vyjádření. Daňová reforma přitom v čistém výrazně přihodila lidem s nadprůměrnými příjmy a rodičům díky odečitatelným položkám. Dopady vysokého růstu cen potravin, energií a pohonných hmot tak byly kompenzovány více než dostatečně.
Podrobnější pohled na strukturu mezd však jednoznačně ukazuje, že určité skupiny zaměstnanců si opravdu pohoršily. Jde především o státní zaměstnance, kterým mzdy narostly o 3,6 procenta, a tudíž přidání nepokrylo sedmiprocentní nárůst cen. Platy státním zaměstnancům tak reálně klesly a nejvíce byli postižení lidé pracující ve vzdělávání, povinném sociálním zabezpečení, obraně a veřejné správě.
Tady by se ten důvod ke stávce nepochybně našel. Jenže vojáci a státní správa si pomohli v minulých letech k mimořádným nárůstům výdělků a učitelům je vláda připravena vyšší než očekávanou inflaci kompenzovat čtyřmi miliardami korun.
Učitelé celkem právem cítí, že tahle kompenzace nijak nemění celkové podhodnocení této profese, ale to, co ignorovaly předcházející vlády deset let, se v současné situaci opravdu nedá řešit skokem.
Budiž, učitelé mají ke stávce dost důvodů. Ale ostatní odboráři? Zaměstnanci podnikatelských subjektů, včetně dopravních firem vlastněných státem či obcemi, opravdu dopady reformy nijak hmotně nepociťují.
Růst nominálních mezd přesáhl dvanáct procent a reálných činí čtyři a půl procenta. Je pravda, že v minulosti jsme zaznamenali i vyšší přírůstky, ale takhle ožebračování pracujícího lidu opravdu nevypadá.
Šéfové mladoboleslavské Škody Auto i jiných soukromých firem se právem ptají, proč mají utrpět ztráty ve stávce, ke které jejich zaměstnanci nemají zákonný důvod.
Odbory se samozřejmě zastávají i důchodců, kteří pocítili růst cen nejpalčivěji, protože jejich příjmy jsou opravdu velmi nízké. Silně je zasáhly zejména poplatky u lékaře a růst cen potravin a zdražení energií. V tomto případě však jsou trochu mimo.
. ČTETE: Zítřejší stávka zavře továrny i ordinace |
Statistika ukazuje, že těch třicet korun opravdu není dominantní problém rodinných financí penzistů. Náklady spojené s péčí o zdraví jim narostly sice o 37 procent, ale stále činí v celkovém vydání důchodcovských domácností jen pět procent.
Je to samozřejmě průměr a vážně nemocní senioři na tom mohou být v jednotlivých případech mnohem hůře. Jenže je realitou, že podíl potravin a nákladů na bydlení dosahuje v rodinných rozpočtech důchodců zhruba desetkrát více než náklady na zdravotní péči.
I zde vláda udělala krok, který by měl potíže důchodců zmírnit. Po navýšení důchodů o čtyři procenta od počátku tohoto roku se na podzim zvednou penze o dalších pět procent, což by mělo současný pokles životní úrovně penzistů kompenzovat.
Při šesti- až sedmiprocentní inflaci bude nárůst důchodů na konci roku devítiprocentní. S inflací přitom vláda moc nenadělá. Příspěvek daňových změn na celkovém růstu cen není ani poloviční a se zdražováním zápasí i země, které žádné reformy neprováděly.
A reforma zdravotnictví, kvůli které jdou do stávky lékaři? Vždyť sporné zákony jsou dopisovány v těchto dnech, jejich obsah nikdo pořádně nezná, navíc jejich projednání ministr Julínek odložil na neurčito, takže pravděpodobně ani žádné reformy nebudou.
Jó, kdyby tak ministr financí Kalousek sebral odvahu a navrhl zrušení daňově odečitatelné položky na odborářské příspěvky, díky které nyní nečlenové odborů nepřímo a nedobrovolně dotují platy Milana Štěcha a dalších odborových funkcionářů, to by byl skutečný důvod k odborovému povstání, ale takhle?
