Řada škol využívá elektronické zabezpečovací systémy. Jejich velký rozmach nastal především po tragédii ve Žďáru nad Sázavou, kde před čtyřmi lety schizofrenička zabila studenta.
Chodby tak dnes leckde střeží kamery, vchod do budovy je možný pouze na čipy nebo vstupové karty, školy využívají také například samozamykací zámky. Jenže jiné školy taková opatření nemají a dostat se do nich může každý, kdo si vymyslí dobrou záminku. Za zabezpečení školy je vždy zodpovědný zřizovatel, který by se měl radit s ředitelem a případně i rodiči.
Společnost Assa Abloy v létě školským odborům jednotlivých krajů položila dotaz, nakolik jsou školy v jejich regionech zabezpečeny. Ukázalo se, že některé kraje tuto oblast nemají vůbec zmapovanou. Z odpovědí ostatních vyplynulo, že velké rozdíly panují mezi většími městy a menšími obcemi.
„Zatímco v Praze, středních Čechách a Libereckém kraji má zabezpečovací systémy většina škol, například školy na jižní Moravě pokulhávají. Čipové systémy tam má jen 27 % škol,“ říká bezpečnostní expert Assa Abloy Petr Kučera.
Menším školám často chybí peníze na pořízení dobrého zabezpečovacího systému. „Velkou roli hraje i aktivita a přístup samotné školy. Nemůžeme opomenout ani tlak rodičů, který má v určité chvíli velmi silnou vyjednávací pozici a může instalaci bezpečnostních systémů prosadit,“ říká Pavel Mikšátko ze společnosti TOP Security.
Na dveřích máme kouli
„Čip nebo vstupní kartu by děti ztratily. Jsme malá vesnická škola, byla by to pro nás zbytečná investice a starost navíc. Na dveřích máme kouli, aby nešly otevřít. Kdo chce dovnitř, musí zazvonit. Zeptáme se, kdo jde a proč chce vstoupit. Když jde někdo cizí, všichni ví, že pro něj musí ke dveřím dojít a dovést ho tam, kam chce jít, takže se nemůže stát, že by se po škole někdo nepozorovaně pohyboval,“ řekla iDNES.cz ředitelka jedné ze základních škol na Semilsku, která si nepřála uvést jméno.
Rozdíl v zabezpečení škol potvrzuje i Libor Sladký z Asociace bezpečná škola. „Základním problémem škol je fakt, že v České republice pro školy neexistuje žádná závazná metodika a školy (nebo jejich zřizovatel) si řeší bezpečnost zcela intuitivně. Máme školy, které jsou z hlediska bezpečnosti „super“ a školy, kam bych své dítě z mnoha důvodů opravdu nedal,“ říká Sladký.
Kromě toho je podle něj problém v tom, že školy neprochází žádným vzděláváním, kde by se s touto problematikou smysluplně seznámily.
Vstup na kód? Školy ho nechtějí, zdržuje
Velké rozdíly panují také v tom, jaký typ zabezpečení školy využívají. Ze statistik společnosti TOP Security vyplývá, že vstup na karty používá pouze 10 % základních škol a polovina středních škol. Kamery střeží 35 % základních škol a polovinu středních škol.
Naopak dveře zamyká většina základních škol (96 %) a středních škol (80 %). Na oblibě ztrácí vstup na kód, který zdržuje, má ho už jen 6 procent základních a 12 procent středních škol.
Ne pro každou školu je vhodný stejný typ zabezpečení. Mikšátko proto radí, aby si školy pozvaly odborníka a nechaly si zpracovat jednoduchý bezpečnostní audit a z něj vycházející návrh.
„Školy nejčastěji chybují v nekoncepčnosti celého řešení. Zabezpečení se dá stavět postupně od režimových opatření po instalaci jednotlivých bezpečnostních systémů a to zejména v návaznosti na možnosti finančních prostředků. Pokud tento proces naplánujete v časové ose a režimová opatření i instalace zabezpečovacích prvků volíte dle tohoto plánu, ušetříte nejen finance, ale na konci vám vznikne funkční plně kompatibilní celek s požadovanou efektivitou,“ podotkl Mikšátko.
Pomoct školám se zabezpečením se snaží ministerstvo školství. V rámci neinvestičního dotačního programu na podporu zabezpečení škol šest milionů korun a dalších 20 milionů korun v loňském roce v rámci programu „Podpora zabezpečení MŠ a ZŠ tvořených třídami 1. stupně s počtem tříd do pěti“. Bezpečnost na školách také kontroluje Česká školní inspekce.
Jeden vchod a nízké keře
V roce 2015 ministerstvo školství vydalo Minimální standard bezpečnosti, ve kterém doporučuje školám, jak zajistit bezpečnost dětí.
Doporučuje, aby škola využívala pouze jeden vchod pro vstup žáků, zaměstnanců a cizích osob a kontrolovala ho. Dále by škola správně měla pouštět cizí lidi až po ověření toho, proč do budovy chtějí jít, nebo by měla mít uzamykatelné vstupy do budov i dalších prostor v areálu školy. Doporučená je také například úprava zeleně tak, aby prostor v okolí přístupových cest byl přehledný.
„My školu kódujeme, máme čidla na pohyb a každý, kdo přijde, na nás musí zazvonit. Domnívám se, že nějaké větší zabezpečení na vesnicích není tak akutní a navíc je to drahé, peníze potřebujeme na jiné věci. Známe jak rodiče, tak i babičky a dědečky, navíc mám třídu přímo naproti vchodu a učím s otevřenými dveřmi,“ říká ředitelka ZŠ Mříčná Jiřina Kosová.
 |
